20 Cdo 404/2004
Datum rozhodnutí: 23.06.2005
Dotčené předpisy: § 520 předpisu č. 40/1964Sb., § 522 předpisu č. 40/1964Sb., § 568 předpisu č. 40/1964Sb.




20 Cdo 404/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A/ J. K. a B/ J. K., zastoupených advokátem, proti povinným l/ V. K. a 2/ A. K., zastoupenými advokátkou, pro 850 533,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 34 Nc 5822/2003, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. listopadu 2003, č.j. 19 Co 2030/2003-97, takto:



Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2003, č.j. 19 Co 2030/2003-97, se ve výroku I zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil ve výroku I. usnesení ze dne 18. 6. 2003, č.j. 34 Nc 5822/2003-74, kterým okresní soud pro částku 850 279 Kč, pro 3 % úrok z prodlení z částky 850 533 Kč od 18. 11. 1992 do 14. 7. 1994 a pro 16 % úrok z prodlení z částky 850 533 od 15. 7. 1994 do zaplacení částečně zastavil exekuci a rozhodl, že exekuce bude pokračovat pro vymožení 254 Kč a pro náklady exekuce. Ve výroku II, kterým okresní soud přiznal oprávněným právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce, krajský soud usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že oprávnění neposkytli povinným součinnost potřebnou ke splnění dluhu, a že přijetím plnění do úschovy došlo ke splnění dluhu do částky 850 179 Kč s příslušenstvím, a že je tak dán důvod k částečnému zastavení exekuce podle § 268 odst. l písm. g/, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ) a § 52 odst. l zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ).

V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. oprávnění namítají, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právní posouzení a že odvolací řízení stejně jako řízení před soudem prvního stupně trpí vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o.s.ř.). Pokud jde o neposkytnutí součinnosti, tvrdí, že JUDr. P., který měl součinnost ke splnění dluhu vyžadovat ( v době druhého telefonního rozhovoru s JUDr. K.), povinné nezastupoval a že stejně jako povinní žádné plnění nenabízel. Navíc podle jejich názoru po zahájení exekučního řízení je oprávněn plnění převzít soudní exekutor, a pokud povinný přesto nabídne plnění přímo oprávněnému (popř. jeho zástupci), jeho odkaz na soudního exekutora je třeba pokládat za poskytnutí součinnosti potřebné ke splnění dluhu ve smyslu ustanovení § 520 a § 522 zákona č. 40/1964 S., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen obč. zák. ). Současně oprávnění zpochybňují, že se oprávněný může dostat v exekučním řízení do prodlení ve smyslu ustanovení § 522 obč. zák. které by povinného opravňovalo ke složení dlužné částky do úřední (soudní) úschovy s právně relevantními účinky splnění závazku podle § 568 obč. zák. a odůvodňujícími zastavení exekuce podle § 268 o.s.ř. Navrhli, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. l písm. c/ ve spojení s § 238a odst. l písm. d/ o.s.ř.); ten se vztahuje k dovolateli předestřené otázce, zda po zahájení exekučního řízení pro vymožení peněžitého plnění má oprávněný povinnost poskytnout povinnému součinnost potřebnou pro dobrovolné zaplacení vymáhané částky a zda neposkytnutí této součinnosti způsobuje jeho prodlení podle ustanovení § 522 obč. zák. (resp. neexistenci prodlení povinného podle § 520 obč. zák.) umožňující povinnému splnění exekucí vymáhané povinnosti složením dlužné částky do úřední úschovy (§ 568 obč. zák.), které odůvodňuje zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. l písm. g/ o.s.ř.

V souvislosti se zahájením exekučního řízení, které je zahájeno dnem, kdy návrh na nařízení exekuce došel exekutorovi nebo soudu příslušnému podle § 45 (dále jen exekuční soud ) spolu s určením exekutora (§ 35 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb.), zákon č. 120/2001 Sb. oprávněnému neukládá povinnost součinnosti s povinným (§ 50 zákona č. 120/2001 Sb. upravuje povinnost jeho součinnosti s exekutorem a součinnosti povinného a exekutora, jemuž může povinný dobrovolně splnit povinnost). Povinnost součinnosti nelze dovozovat ani z ustanovení § 522 obč. zák., podle něhož věřitel je v prodlení, jestliže nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu, neboť touto součinností se míní součinnost v době stanovené ke splnění, tedy v době splatnosti pohledávky, nikoliv v době, kdy již byla splatná pohledávka přisouzena a kdy je proto, že nebyla dobrovolně plněna povinnost vyplývající z vykonatelného rozhodnutí prováděna exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 20 Cdo 689/2003).



Podle § 568 obč. zák. nemůže-li dlužník splnit svůj závazek věřiteli, protože věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení, nebo má-li dlužník důvodně pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestliže jeho předmět dlužník uloží do úřední úschovy. Vynaložené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že jen taxativně uvedené důvody opravňují povinného ke složení plnění do úřední úschovy a že jen v takovém případě závazek zaniká. Není-li žádný z uvedených důvodů dán (byť zde existuje pravomocné rozhodnutí soudu o přijetí plnění do úschovy podle § 185a a násl. o.s.ř.), platí, že ke splnění dluhu nedošlo. V takovém případě není dán ani důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. l písm. g/ o.s.ř ve spojení s § 55 zákona č. 120/2001 Sb.).

Vzhledem k uvedenému právnímu závěru se Nejvyšší soud již nezabýval námitkami dovolatelů směřujícími proti správnosti skutkových zjištění, zda povinným součinnost poskytli a zda ti jim vůbec plnění nabídli.

Vycházel-li tedy odvolací soud z názoru opačného, je právní posouzení věci nesprávné. Protože na tomto nesprávném posouzení rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, Nejvyšší soud je v napadeném výroku I zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. l věta první o.s.ř.)

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. června 2005

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r.

předseda senátu