20 Cdo 403/2017
Datum rozhodnutí: 01.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



20 Cdo 403/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Dexindra s. r. o., se sídlem v Praze 1, Křižovnická č. 86/6, identifikační číslo osoby 04113811, zastoupené Mgr. Ludmilou Pražákovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12, proti povinným 1) MUDr. J. P., a 2) J. P., oběma zastoupeným JUDr. Josefem Havlůjem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ostrovského č. 253/3, pro 4 535 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 4009/99, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2016, č. j. 14 Co 216/2016-867, takto:

I. Dovolání povinných se odmítá .
II. Povinní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení 16 371,30 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Ludmily Pražákové, advokátky se sídlem v Praze 5, Matoušova č. 515/12.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. července 2016, č. j. 14 Co 216/2016-867, podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Argument, podle kterého napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013).

Dovolatelé však své povinnosti na vymezení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř., jak jim ukládá ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., nedostáli. Vytýkají-li odvolacímu soudu, že se při výkladu ustanovení § 336a odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do dne 31. prosince 2012, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, na žádnou jeho judikaturu, s níž by bylo napadené rozhodnutí v rozporu, neodkázali.

Uvedený nedostatek nelze již odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o takovou vadu, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. 3. 2017


JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu