20 Cdo 403/2009
Datum rozhodnutí: 26.01.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 403/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné GOLD SERVICE, s.r.o., se sídlem v Pelhřimově, Hrdinova 2043, identifikační číslo osoby 25154397, proti povinné J. D. , zastoupené Mgr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Ledči nad Sázavou, Hůrka 218, pro částku 8.330,- Kč, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 5 Nc 26/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové z 15.9.2008, č.j. 17 Co 420/2008-25, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud s poukazem na ustanovení § 44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 odmítl odvolání povinné proti usnesení z 21.1.2008, č.j. 5 Nc 26/2008-4, jímž okresní soud nařídil na majetek povinné exekuci; své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že odvolání namítá-li v něm povinná, že na její majetek byl prohlášen konkurs, a že si měla oprávněná svou pohledávku, jež je předmětem exekuce, přihlásit do tohoto konkursu neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. s odůvodněním, že napadené rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem (aniž však specifikuje, se kterým jeho ustanovením) povinná posuzováno podle obsahu jejího dovolání namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu o její pasivní legitimaci, ačkoli podle ní z ustanovení § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů plyne, že pasivně legitimován je správce konkursní podstaty. Kromě toho měl být návrh na nařízení exekuce podle jejího názoru zamítnut také proto, že podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona nelze provést exekuci postihující majetek patřící do podstaty.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle § 44 odst. 10, věty druhé zákona č. 120/2001 Sb. odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, neboť neobsahovalo skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce. Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první o. s. ř.).

Povinná napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 17.6.1998 k výkladu ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, uveřejněném pod č. 52/98 (bod XXVI) ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož lze výkon rozhodnutí pro pohledávku věřitele proti úpadci postihující majetek patřící do konkursní podstaty nařídit i po prohlášení konkursu, nelze jej však provést. Účastníkem exekučního řízení - povinným - je v takovém případě úpadce .

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. ledna 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu