20 Cdo 4007/2009
Datum rozhodnutí: 14.04.2011
Dotčené předpisy: § 712 odst. 5 obč. zák., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 4007/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného MVDr. F. Š., CSc. , zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti povinné J. T. , vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pobočky v Krnově pod sp. zn. 32 E 1688/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 4. 2009, č. j. 9 Co 178/2009-32, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Bruntále pobočka v Krnově usnesením ze dne 29. 12. 2008, č. j. 32 E 1688/2008-19, zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu povinné o velikosti 3 +1 s příslušenstvím v prvním nadzemním podlaží domu č. p. 350 v obci Jindřichov do přístřeší zajištěného v obci Uhelná v domě č. p. 228, bytu o velikosti 2 + 1 v druhém nadzemním podlaží domu vpravo, a to podle rozsudku téhož soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. 19 C 28/2007. Současně zamítl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné k uspokojení pohledávky oprávněného na nákladech výkonu rozhodnutí a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že oprávněný nedoložil, že má pro povinnou zajištěnou bytovou náhradu. Za doklad potvrzující její zajištění nepovažoval listinu označenou jako nájemní smlouva, koncept k jednání , neboť ji nebylo možné považovat za smlouvu; navíc v opatřeném přístřeší nebylo možné topit. Současně považoval odvolací soud za nepřípustné, aby případné spory mezi pronajímatelem a nájemcem byly řešeny v rozhodčím řízení, jak bylo v označené listině uvedeno. Ani poukaz oprávněného, že pro povinnou zajistil přístřeší v bytové jednotce ve vlastnictví H. Š. v obci Svitavy, nelze považovat za důkaz o zjištění bytové náhrady, neboť toto tvrzení nevypovídá nic o obsahu smluvního vztahu mezi pronajímatelem a povinnou.

Oprávněný v dovolání namítá, že u přístřeší není třeba uvádět, do jaké doby je zajištěno, neboť z § 712 odst. 5 zákona č. 40/1964, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen obč. zák. ), vyplývá, že přístřeší slouží jako provizórium, nežli si povinná osoba sama zajistí řádné ubytování a prostor k uskladnění svých věcí. Vytýká odvolacímu soudu, že neprovedl navržený důkaz, a to oznámením o zajištění bytové náhrady z 13. 8. 2008, ani neuvedl, proč tento důkaz neprovedl. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále též jen o. s. ř. .

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž (vyjma případu, o který se však v projednávané věci nejedná, kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Oprávněný napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam nepřisuzuje a ani hodnocením námitek v něm obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Přístřeším se rozumí podle § 712 odst. 5 obč. zák. provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby.

Přístřeší tak představuje dočasné ubytování sloužící k překlenutí období, následujícího po provedení vyklizení, do doby, než si povinný opatří ubytování. Oprávněný, jehož povinnost přístřeší zajistit stíhá (§ 343 odst. 2 o. s. ř.), tak musí doložit, na jakou dobu přístřeší zajistil (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1250/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2003, pod číslem 206).

Jestliže z listiny označené nájemní smlouva, koncept k jednání (č. l. 17), není mimo jiné zřejmé, na jakou dobu oprávněný pro povinnou zajistil přístřeší ve formě bytu v domě č. p. 228 v obci Uhelná, přičemž nájemní poměr měl být sjednán na dobu určitou, odvolací soud rozhodl v souladu se soudní judikaturou, že oprávněnému se zajištění bytové náhrady prokázat nepodařilo a že exekuční titul není po formální stránce vykonatelný.

Námitku, že odvolací soud neprovedl důkaz dopisem ze dne 13. 8. 2008, je třeba podřadit pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. být nemůže.

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Oprávněný v dovolacím řízení úspěšný nebyl, povinné dle obsahu spisu v tomto řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5 věta první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu