20 Cdo 3975/2008
Datum rozhodnutí: 18.12.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 241a odst. 2 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 3975/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněného m. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému E. F., zastoupeného advokátem, pro 300,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 Nc 2488/2007, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2008, č. j. 27 Co 78/2008-30, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením krajský soud změnil usnesení ze dne 1. 10. 2007, č. j. 7 Nc 2488/2007-9 (kterým Okresní soud v Rakovníku nařídil podle rozhodnutí Magistrátu města K. ze dne 24. 3. 2004, č. j. DSA-1155/04-SŘ 160/51, k vymožení pohledávky ve výši 300,- Kč a nákladů exekuce, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. S., soudní exekutorku), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Odvolací soud vzal za prokázané, že povinnému nebylo vykonávané rozhodnutí řádně doručeno podle § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění účinném do 31. 12. 2005 (dále jen zákon č. 71/1967 Sb.), když se v době doručování rozhodnutí nezdržoval v místě svého trvalého bydliště, neboť s ohledem na zdravotní stav své dcery pobýval společně s ní a manželkou na své chatě ve Ž.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním, jehož přípustnost vyvozuje z § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Namítá nesprávné právní posouzení věci, jenž spatřuje v posouzení otázky doručení exekučního titulu odvolacím soudem. Uvádí, že zásilka byla zaslána povinnému na adresu, která je vedena jako adresa trvalého pobytu povinného a jediná jeho adresa známá oprávněnému. Zásilka byla uložena na poště dne 26. 3. 2004 a dne 13. 4. 2004 následně jako nevyzvednutá zaslána zpět. Při opakovaném doručení byla dne 5. 5. 2004 uložena, dne 14. 5. 2004 byl povinný opakovaně vyzván k jejímu převzetí, k čemuž nedošlo, a proto byla dne 20. 5. 2004 vrácena zpět oprávněnému. Dovolatel má za to, že výpověď povinného i svědkyně I. F. byla účelová a toliko vedena snahou vyhnout se exekuci na majetek povinného, jež se dotkla rovněž majetku svědkyně. Povinnému bylo s ohledem na poučení o projednání jeho přestupku v přestupkovém řízení známo, že může každým dnem očekávat poštovní zásilku s předvoláním k přestupkové komisi nebo již s rozhodnutím Magistrátu města K. a měl všechny důvody se tomuto pro něj zajisté nepříjemnému důsledku vyhýbat . Z tohoto důvodu shledává oprávněný jeho tvrzení u odvolacího soudu, že žádnou zásilku dne 26. 3. 2004 neočekával, za zcela nedůvěryhodné. Odvolací soud pak opomněl, že povinný bydlí se svými rodiči, a tudíž nelze mít pochybnosti o tom, že povinný byl svými rodiči o uložení zásilky informován. Taktéž povinný sám připustil, že se na chatě nezdržuje trvale, ale určitou dobu tráví ve svém bydlišti. Vše tak nasvědčuje tomu, že povinný učinil všechny kroky k tomu, by se doručení zásilky vyhnul, mimo jiné i tím, že nezajistil u místního poštovního úřadu doručování pošty do míst, kde se hodlal zdržovat. Dále namítá, že povinný je zaměstnán a stará se o rodinu, tudíž lze snadno dovodit, že přebírá běžnou poštu, která je mu zasílána, např. vyúčtování dodávek elektřiny, vody, plynu či jiných běžných služeb. Je tedy krajně nepravděpodobné , že by povinný pravidelně nedojížděl kontrolovat a přebírat poštu alespoň dvakrát do měsíce. Navíc zásilka byla na poště uložena dvakrát po dobu nejméně patnácti dní, tedy nelze mít pochybnosti, že se o uložení zásilky dozvěděl. Dovolatel má za to, že nelze poskytovat právní ochranu jednání povinného spočívajícího v nečinnosti. Kdyby bylo doručeno veřejnou vyhláškou, k argumentu povinného, že se o doručení nedozvěděl, by se nepřihlíželo, nicméně nelze preferovat doručování rozhodnutí méně aktivním způsobem , a proto má oprávněný za to, že v daném případě došlo k naplnění právní fikce doručení dle § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb. Navrhuje proto, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu řízení.

Dovolání přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. není důvodné.



Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu o nedostatku formální vykonatelnosti podkladového rozhodnutí, odůvodněný závěrem, že povinnému nebyla doporučená zásilka obsahující exekuční titul doručena v souladu § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967Sb., neboť povinný se v době doručování rozhodnutí nezdržoval v místě svého trvalého bydliště, kam mu bylo doručováno.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Závěr o vykonatelnosti podkladového rozhodnutí je závěrem právním. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci odvolací soud po provedeném šetření zjistil, že exekučním titulem je rozhodnutí Magistrátu města K. ze dne 24. 3. 2004, č. j. DSA-1155/04-SŘ 160/51, který byl doručován povinnému na adresu. Jelikož povinný nebyl v místě doručování zastižen, byla zásilka dne 26. 3. 2004 uložena a adresát vyzván k jejímu vyzvednutí. Protože adresát si zásilku v úložní lhůtě nevyzvedl, byla dne 13. 4. 2004 vrácena. Z výpovědi povinného bylo zjištěno, že z důvodu zdravotního postižení dcery, která je astmatička po mozkové obrně, se společně s ní a manželkou nepřetržitě zdržuje na chatě v Ž., odkud jezdí do práce a dceru cestou zaváží do školy ve S. Na poště v N. S. se nezastavil, jelikož žádnou zásilku nečekal. Rodiče ho o došlé poště informují pouze tehdy, když se u nich zastaví, což není pravidelně. Soud vyslechl taktéž svědkyni I. F., která k danému uvedla, že rodiče navštěvují dle potřeby a ti jim vždy oznamují, zda nějaká pošta došla. Na základě provedených šetření a jejich zhodnocení (v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) dospěl odvolací soud k závěru, že povinný provedenými důkazy prokázal své tvrzení o tom, že se v místě doručování v době doručování vykonávaného rozhodnutí nezdržoval a rozhodnutí mu tak nebylo řádně doručeno podle § 24 odst. 2 zákona č. 71/1967 Sb.

Nesprávnost, případně neúplnost skutkového zjištění soudu lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3 o. s. ř., případně § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatel však tyto dovolací důvodu neohlašuje, toliko (posuzováno podle obsahu) polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že bylo prokázáno, že poštovní zásilka nebyla řádně doručena. Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi či účastníku, nebo že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý nebo jako v daném případě - že z provedených důkazů vyplývá skutkové zjištění jiné.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se oprávněnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; povinnému, jež by měl na náhradu právo, náklady tohoto řízení podle obsahu spisu nevznikly

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. prosince 2008

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu