20 Cdo 3970/2011
Datum rozhodnutí: 17.10.2012
Dotčené předpisy: § 337c odst. 1 o. s. ř., § 337c odst. 5 písm. d) o. s. ř.




20 Cdo 3970/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému L. T. , za účasti věřitelů 1) Finančního úřadu v Plzni, 2) Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu 2, 4th Floor, Hannover Building, Windmill Lane, Irsko , identifikační číslo osoby 408579, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, pro 149 650,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 73 Nc 3372/2008, o dovolání věřitele Apston Capital Ltd., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 7. 2011, č. j. 15Co 345/2011-63, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Soudní exekutorka JUDr. Vendula Flajšhansová, Exekutorský úřad Plzeň-sever, usnesením ze dne 28. 4. 2011, č. j. 121 EX 3329/08-52, rozhodla tak, že z rozdělované podstaty 333 334,- Kč se pohledávky věřitelů uspokojují v tomto pořadí:
1) pohledávka pověřené soudní exekutorky JUDr. Venduly Flajšhanové představující náklady exekuce v částce 57 468,- Kč,
2) pohledávka oprávněné v tomto exekučním řízení se uspokojí zaplacením částky 149 650,- Kč,
3) pohledávka přihlášeného zástavního věřitele Finančního úřadu v Plzni se uspokojí částečně zaplacením částky 126.216,- Kč.
Tím je rozdělovaná podstata vyčerpána.

Krajský soud v Plzni napadeným rozhodnutím usnesení soudní exekutorky potvrdil. K námitce odvolatele Apston Capital Ltd., že jeho pohledávka je zajištěna exekutorským zástavním právem s datem vzniku 23. 2. 2010, tedy vzniklým dříve než zástavní právo Finančního úřadu v Plzni (4. 10. 2010), uvedl, že odvolatel existenci tohoto exekutorského práva nedoložil a že z opakovaných výpisů z katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrálního pracoviště Plzeň-město, listu vlastnictví č. 34843 pro katastrální území a obec Plzeň, nevyplývá, že by v něm bylo zástavní právo zapsáno.

Dovolatel v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen o. s. ř. ), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spojuje s otázkami : Vztahuje se poučovací povinnost dle ustanovení § 5 občanského soudního řádu, potažmo ustanovení § 43 občanského soudního řádu i na přihlášeného věřitele? Je na místě přihlášeného věřitele poučit o povinnosti doplnit jeho podání dříve, než bude započato s rozvrhem rozdělované podstaty na základě takového neúplného podání? V jaké lhůtě je soudní exekutorka povinna doručit podání účastníka řízení, doplňujícího jeho odvolání odvolacímu soudu, pokud je toto podání soudní exekutorce doručeno dříve, než odvolací soud rozhoduje o odvolání? Uvedl, že na výzvu soudní exekutorky obsaženou v usnesení ze dne 24. 6. 2011, č. j. 121 EX 3329/08-58, reagoval podáním ze dne 8. 7. 2011, k němuž přiložil exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem a prohlášení o odeslání a doručení exekučního příkazu příslušnému katastrálnímu úřadu. Za nerozhodnou považoval skutečnost, že ke dni jednání o rozvrhu rozdělované podstaty (28. 4. 2011) nebylo zástavní právo zapsáno v katastru nemovitostí; případné pochybení katastrálního úřadu nemohl ovlivnit. Za nesprávný označil postup soudní exekutorky spočívající v tom, že předložila spis odvolacímu soudu, aniž vyčkala doložení exekutorského zástavního práva dovolatelem. To, že tak neučinila, se dovolatel dozvěděl až po doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Dovozuje, že jednání soudní exekutorky i odvolacího soudu je v rozporu s § 337c a § 5 o. s. ř., a proto navrhl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení se podle nálezu Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ruší uplynutím dne 31. 12. 2012, avšak zůstává pro posouzení případných dovolání podaných do 31. 12. 2012 použitelné podle nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV.ÚS 1572/11) které podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu.

Otázkou náležitostí přihlášky věřitele k dražbě nemovitostí a postupu soudu při jejím hodnocení v rámci rozvrhu výtěžku prodeje se Nejvyšší soud zabýval již v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 443/2005, uveřejněném pod č. 49/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V něm vysvětlil, že přihláškou se rozumí procesní úkon (podání) oprávněného, dalšího oprávněného nebo jiného věřitele povinného adresovaný soudu, který musí obsahovat vedle obecných náležitostí uvedených v § 42 odst. 4 o. s. ř. označení pohledávky a její výši s příslušenstvím. Pohledávka musí být prokázána (doložena) kvalifikovanou listinou (např. stejnopisem písemného vyhotovení rozhodnutí opatřeného doložkou vykonatelnosti, výpisem z katastru nemovitostí, z něhož se podává, že pohledávka je zajištěna zástavním právem na postižené nemovitosti), kterou přihlašovatel připojí k podání, případně ji doloží dodatečně, vždy však stejně jako samotnou přihlášku nejpozději do zahájení dražebního jednání. Speciální upozornění a poučení, jichž se věřitelům dostává dražební vyhláškou, současně vylučuje aplikaci ustanovení § 43 o. s. ř.; soud tedy není povinen nejen postarat se o odstranění vad přihlášky, ale ani vyhledávat (vyžadovat po přihlašovateli, popř. jiném subjektu) listiny prokazující způsobilost přihlášené pohledávky k rozvrhu rozdělované podstaty. K neúplné, nesrozumitelné nebo nejasné přihlášce, stejně jako k přihlášce nepodložené kvalifikovanými listinami soud prostě nepřihlíží, což má za následek, že takových pohledávek se rozvrh rozdělované podstaty netýká. Na těchto závěrech dovolací soud setrvává.

Z uvedeného vyplývá, že soudní exekutorka i odvolací soud postupovaly v souladu s ustálenou judikaturou, nepřiznaly-li dovolateli lepší pořadí podle § 337c odst. 1, 5 písm. d) o. s. ř., neboť nejpozději do zahájení dražebního jednání nedoložil existenci exekutorského zástavního práva k předmětu dražby zajišťujícího jeho přihlášenou pohledávku, přičemž tato skutečnost nebyla zjistitelná ani z obsahu spisu (srov. výše citované rozhodnutí).

Přípustnost dovolání nemůže založit ani dovolatelem namítaný nesprávný postup soudní exekutorky spočívající v tom, že nedoručila odvolacímu soudu ještě před jeho rozhodnutím podání dovolatele ze dne 8. 7. 2011, jímž předložil exekuční příkaz o zřízení exekutorského zástavního práva k nemovitostem a prohlášení o odeslání a doručení exekučního příkazu příslušnému katastrálnímu úřadu (na základě výzvy obsažené v usnesení soudní exekutorky ze dne 24. 6. 2011, č. j. 121 EX 3329/08-58). Jestliže soudní exekutorku (soud) po vydání dražební přihlášky nestíhá povinnost poučovat věřitele o náležitostech přihlášky (samozřejmě tak učinit může), nelze její postup považovat za vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). K takové vadě navíc v případě nepřípustného dovolání ani nelze přihlížet (§ 237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.).

Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. října 2012

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu