20 Cdo 3960/2007
Datum rozhodnutí: 29.06.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3960/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné C. N° 11 S.A., zastoupené advokátkou, proti povinné D. B., zastoupené advokátkou, prodejem nemovitostí pro 1.137.321,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rokycanech pod sp. zn. E 1149/2000, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 10. 2006, č. j. 11 Co 541/2006-188, ve spojení s opravným usnesením ze dne 6. 11. 2006, č. j. 11 Co 541/2006-191, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 3. 5. 2006, č. j. E 1149/2000-181, jímž okresní soud udělil příklep ohledně blíže označených nemovitostí konkrétnímu vydražiteli. Odvolací soud uzavřel, že všechny podmínky nezbytné pro udělení příklepu byly splněny, povinná v průběhu dražebního řízení nepodala žádné námitky a v postupu a rozhodnutí soudu nebyly shledány žádné vady svědčící pro porušení zákona.


Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky o rozsahu přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o příklepu. V rámci dovolacích důvodů v § 241a odst. 2 písm. a/, b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen o. s. ř. ), zopakovala výtky uplatněné již před odvolacím soudem, že příklep byl udělen, přestože v minulosti byla vyrozuměna okresním soudem o zrušení výkonu rozhodnutí, dále že soud navzdory její námitce nezkoumal, zda nebyly dány podmínky zastavení řízení v důsledku uhrazení vymáhané pohledávky, a že před nařízením dražebního jednání nebyl vypracován nový znalecký posudek na uvedené nemovitosti a soud pouze provedl doplnění znaleckého posudku formou vyjádření znalce . Namítá, že soud její připomínky nevzal v potaz a připustil udělení příklepu, ačkoliv ve skutečnosti pohledávka oprávněné neexistovala . Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil.


Dovolání není přípustné.


Dovolatelka sice argumenty ve prospěch názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu je zásadního právního významu, uvedla (řešení otázky rozsahu a přípustnosti dovolání proti rozhodnutí o udělení příklepu), avšak z hodnocení námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o udělení příklepu, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), lze přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Dovolací přezkum předjímaný tímto ustanovením je tak předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilý dovolací důvod je tedy ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že uplatněným důvodem je dovolací soud vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), lze posouzení zásadního právního významu rozhodnutí založit jen na námitkách obsažených v dovolání, jež jsou tomuto dovolacímu důvodu podřaditelné.


Dovolatelka svými výtkami (nevypořádání se s námitkou údajného uhrazení vymáhané pohledávky z pohledu možného zastavení výkonu, nevypracování nového znaleckého posudku k předmětu dražby) ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ten je však (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu) k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2002).


Dovolací soud opakovaně konstatoval, že řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti je rozděleno do několika relativně samostatných fází (1/ nařízení výkonu rozhodnutí, 2/ určení ceny nemovitosti a jejího příslušenství, ceny závad a práv s nemovitostí spojených, určení závad, které prodejem v dražbě nezaniknou, a určení výsledné ceny, 3/ vydání dražební vyhlášky, 4/ prodej nemovitosti v dražbě, 5/ rozvrh rozdělované podstaty), v nichž se řeší vymezený okruh otázek, přičemž pravomocné rozhodnutí, jímž je ukončen určitý úsek, je předpokladem pro další pokračování v řízení a současně vylučuje možnost v další fázi znovu řešit otázky, o kterých již bylo rozhodnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2006/2006, usnesení ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2769/2006).


V žádné z těchto fází zákon nepřipouští, aby se soud zabýval tím, zda povinná (popř. jiná osoba) vymáhanou pohledávku (zcela nebo zčásti) zaplatila. Je tomu tak proto, že zánik práva po vydání exekučního titulu je důvodem zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. g/ o. s. ř.), jinými slovy úhradu vymáhaného dluhu v průběhu řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti lze zohlednit pouze v řízení o zastavení (nařízeného) výkonu (zahájeného na návrh nebo i bez návrhu, § 269 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže výkon rozhodnutí není zastaven, je provedení dražby v souladu se zákonem, i kdyby byla již vymáhaná pohledávka uhrazena.


Vyjadřuje-li dovolatelka nesouhlas s oceněním předmětu dražby, pak ani takovou námitku v této fázi řízení zohlednit nelze, neboť je jí zpochybňována správnost řešení v předcházejících úsecích již najisto postavených (rozhodnutých) otázek, a sice určení výsledné ceny nemovitostí, od níž se odvíjí výše nejnižšího podání.


Jelikož odvolací soud k přezkumu předložené otázky vyřešil v souladu se standardní judikaturou, podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. splněny nejsou. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).


Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1a § 146 odst. 3 o. s. ř. Oprávněné, jež by na jejich náhradu měla právo, žádné náklady podle obsahu spisu v tomto stádiu řízení nevznikly, tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 29. června 2009


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu