20 Cdo 3915/2007
Datum rozhodnutí: 23.09.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 3915/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému Ing. J. K., CSc., pro 102.735,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 46 E 52/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2007, č. j. 69 Co 145/2007 - 18, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. dubna 2007, č. j. 69 Co 145/2007 - 18, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím odvolací soud změnil usnesení ze dne 24. 1. 2007,

č. j. 46 E 52/2007 - 4, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 3. 2007, č. j. 46 E 52/2007 - 12, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí, tak, že návrh na nařízení výkonu zamítl, a rozhodl, že povinnému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů . Odvolací soud dospěl k závěru, že právo vymáhat pojistné i penále přiznané oběma vykonávanými platebními výměry (č. a č.), bylo podle § 16 odst. 2 a § 19 zákona č. 592/1992 Sb. promlčeno.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, v němž především namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jejíž existenci spatřuje v tom, že v důsledku pochybení soudů obou stupňů nebyla seznámena s námitkou promlčení pohledávky, kterou povinný vznesl v doplnění odvolání ze dne 1. 4. 2007, a o této námitce se tak dozvěděla až po doručení napadeného usnesení, takže se k ní v řízení nemohla vyjádřit. Tím jí podle jejího názoru bylo odepřeno právo vyplývající z § 123 o. s. ř. a právo na předložení důkazů, kterými disponuje a ze kterých vyplývá, že předmětné pohledávky nejsou promlčeny. Dovolatelka nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že námitka promlčení byla povinným vznesena důvodně, a je naopak přesvědčena o tom, že k promlčení pohledávek nedošlo, neboť povinný svůj dluh písemně uznal a s oprávněnou uzavřel dohodu o splátkách. Poukazuje též na to, že v době od 11. 10. 2005 do 8. 11. 2006 bylo k vymožení pohledávek podle označených platebních výměrů vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 46 E 1420/2005 řízení o výkon rozhodnutí. Navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) vzhledem k článku II, bodu 12., části první zákona č. 7/2009 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009; po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je důvodné.

Nesprávné právní posouzené věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Soudní praxe, která je po desítky let ustálená, dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu rozhodnutí povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/ 1981 pod poř. č. 21, str. 188-189 a str. 526-527, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 829/2005, ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 20 Cdo 47/2006, ze dne 26. 2. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1111/2007, ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2118/2005). K předpokladům nařízení výkonu rozhodnutí nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předchází, zabývat nemůže. Právní praxe sice vyslovila též názor, že v těch výjimečných případech, kdy by povinný k tomu měl příležitost a námitku promlčení vznesl ještě před nařízením výkonu rozhodnutí, lze připustit, aby soud návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí, obdobně jako při prekluzi práva, pozbylo způsobilosti být titulem (uplatnil se zde argument, že nařízení výkonu, který by bylo třeba ihned zastavit /byť i bez návrhu/, neodpovídá zákonu, srov. JUDr. Kurka, JUDr. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 307); o takový případ však v souzené věci nejde. Je tomu tak proto, že námitka promlčení byla vznesena teprve v odvolacím řízení, tedy poté, co soud prvního stupně výkon rozhodnutí nařídil, a jednak proto, že k tomu, aby soud učinil právní závěr, zda je výkon rozhodnutí promlčen, musí učinit příslušná skutková zjištění, a tedy provést dokazování, k čemuž je ovšem nutno nařídit jednání. To však exekučnímu soudu pro rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí občanský soudní řád nepředepisuje (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2128/2005).

Z výše uvedeného vyplývá, že zabýval-li se odvolací soud v posuzované věci námitkou promlčení, pominul tak výše uvedené právní závěry zaujaté standardní judikaturou, a jeho rozhodnutí tudíž není již z tohoto důvodu správné. Nejvyšší soud proto usnesení Městského soudu v Praze zrušil (§ 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž bylo nutno zabývat se ostatními námitkami dovolatelky podřaditelnými pod dovolací důvod podle § 241a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř.).

V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. září 2009

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu