20 Cdo 3902/2016
Datum rozhodnutí: 19.01.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 107a o. s. ř., § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.



20 Cdo 3902/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky, v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s. , se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, proti povinné P. Z. , pro 197 130,06 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 Nc 3182/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. května 2016, č. j. 62 Co 492/2015-276, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 11. 9. 2015, č. j. 67 Nc 3182/2009-149, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zastavil exekuci s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (výrok I) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 7 865 Kč (výrok II a III). Odvolací soud taktéž žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním. Vytýká v něm, že odvolací soud v rozporu s dosavadní judikatorní praxí dovolacího soudu rozhodl o zastavení exekuce dříve, než bylo rozhodnuto o návrhu oprávněné ze dne 6. 4. 2016 na vstup nového oprávněného (společnosti PARADISE ISLANDS HOLDING LTD.) do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. Dále namítá, že odvolací soud nezkoumal skutečné znění rozhodčí doložky a oprávněná neměla možnost vyjádřit se k dokumentaci. Rovněž poukázala no to, že exekuční soud zastavil exekuci bez toho, že by odklidil neplatný exekuční titul a poskytl oprávněné možnost uplatnit pohledávku u soudu. Ohledně jí uložené povinnosti k náhradě nákladů exekutora dovolatelka vyjádřila názor, že jí nelze přičíst zavinění na zastavení exekuce, neboť vstoupila do řízení, které bylo řádně zahájeno jejím právním předchůdcem (Komerční bankou, a. s.), o nařízení exekuce rozhodl exekuční soud a dovolatelka ani nebyla stranou, která rozhodčí doložku sjednala.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .

Dovolání není přípustné.

Námitka dovolatelky, že exekuce byla zastavena dříve, než soud rozhodl o jejím opakovaném návrhu na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř., je zcela lichá, neboť odvolací soud o tomto návrhu podaném v průběhu řízení o odvolání rozhodl, a to usnesením ze dne 13. 4. 2016, č. j. 62 Co 492/2015-257, jež bylo straně oprávněné doručeno dne 18. 4. 2016.

Není na místě ani výtka, že odvolací soud nezkoumal skutečné znění rozhodčí doložky a oprávněná neměla možnost vyjádřit se k dokumentaci, neboť ze záznamu jednání odvolacího soudu (za přítomnosti zástupce oprávněné) vyplývá, že byly k důkazu čteny jak příslušný exekuční titul, tak i smlouva o úvěru a úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele včetně rozhodčí doložky, k nimž zástupce oprávněné neměl připomínek.

K námitce, že exekuční soud zastavil exekuci bez toho, že by odklidil neplatný exekuční titul a poskytl oprávněné možnost uplatnit pohledávku u soudu, nutno poznamenat, že rozhodčí nález v projednávané věci byl vydán 22. 6. 2009, pročež nebylo možno na projednávanou věc aplikovat ustanovení § 35 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 4. 2012 (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a soudům tedy ani nelze vytýkat, že podle tohoto ustanovení nepostupovaly (srov. usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1380/15).

Napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu i v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů soudního exekutora, není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. přípustné, protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. ledna 2017


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu