20 Cdo 3892/2009
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 2 o. s. ř.




20 Cdo 3892/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného A. V. , proti povinnému M. Š., zastoupenému JUDr. Miroslavem Hlavničkou, advokátem se sídlem v Děčíně IV., Plzeňská 1700/9, pro částku 189.681,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 19420/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 31. 3. 2009, č. j. 9 Co 494/2008-37, takto:

Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného změnil usnesení z 1. 10. 2007, č. j. 42 Nc 19420/2007-3, jímž okresní soud nařídil exekuci, tak, že návrh na její nařízení s odůvodněním, že podkladový rozsudek je formálně nevykonatelný, jelikož nebyl řádně doručen, zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil zejména zjištěním ze spisu nalézacího soudu, že odvolání povinného proti exekučnímu titulu bylo považováno za včasné (usnesením z 2. 9. 2008, č. j. 1 Cmo 334/2008-128 /č. l. 18/, Vrchní soud v Praze změnil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem z 18. 7. 2007, č. j. 19 Cm 321/2006-88, jímž bylo odvolání jako opožděné odmítnuto, tak, že se odvolání neodmítá).

V dovolání oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v rozporu napadeného rozhodnutí s judikátem Nejvyššího soudu ze 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004, v němž byl zaujat názor, že zanikne-li exekuce dobrovolným splněním, chybí k řízení o návrhu na její zastavení podmínky, neboť nelze zastavit řízení, které již skončilo. Oprávněný je názoru, že o takový případ jde v souzené věci, zejména proto, že o skutečnosti dobrovolného splnění vymáhané pohledávky povinným, byl ještě před nařízeným jednáním informován. Nesprávné právní posouzení i vadu řízení podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. pak oprávněný spatřuje ve skutečnosti, že byl zavázán k náhradě nákladů řízení, ač nezavinil, že nalézací soud vyznačil na exekučním titulu doložku právní moci.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.

Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i a o takový případ jde v souzené věci práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Oprávněný (jehož uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud podle § 242 odst. 3, věta první, o. s. ř. vázán) předně brojí proti posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí nespočívá, a naopak právní posouzení, na němž je rozhodnutí postaveno totiž závěr o formální nevykonatelnosti exekučního titulu nenapadá. Odkaz na judikát sp. zn. 20 Cdo 2421/2004 není případný, jelikož toto rozhodnutí nebylo vydáno v řízení o zastavení exekuce, nýbrž o jejím nařízení.

Za tohoto stavu nelze dospět k závěru jinému, než že se dovolateli správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu