20 Cdo 3885/2016
Datum rozhodnutí: 15.11.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 237 o. s. ř. ve znění do 31.12.2013



20 Cdo 3885/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Krajského soudu v Českých Budějovicích , se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábřeží č. 2, identifikační číslo osoby 002 15 686, proti povinnému J. M. , zastoupenému JUDr. Milanem Čapkem, advokátem se sídlem v Ostrově, Vančurova č. 1090, za účasti bývalé manželky povinného P. D., pro 102 065 Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 E 51/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 22. 4. 2016, č. j. 15 Co 126/2016-84, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s .ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného (dále také jen dovolatel ) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 22. 4. 2016, č. j. 15 Co 126/2016-84, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Táboře ze dne 19. 1. 2016, č. j. 9 E 51/2009-67, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí, odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 dále o. s. ř. (srov. část první, čl. II., bod 7. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť dovolatel v rozporu se zákonným požadavkem ohledně nezbytných obsahových náležitostí dovolání (viz § 241a odst. 2 o. s. ř.) nevylíčil důvod dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) v podobě vymezení právního posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a výkladu, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), tato vada dovolání brání v pokračování dovolacího řízení a po uplynutí lhůty k dovolání (§ 240 o. s. ř.) ji nelze odstranit (viz § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).

K předpokladu přípustnosti dovolání odkázal na dřívější úpravu přípustnosti dovolání [viz § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012], aniž by v obsahu dovolání některé z hledisek přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. vymezil za splněné.

Námitka dovolatele vytýkající odvolacímu soudu, že závěr o nejisté a neurčité započitatelné pohledávce povinného opřel o zprávu Obvodního soudu pro Prahu 2 a nevyžádal si spis tohoto soudu vedený pod sp. zn. 20 C 185/2015, a proto jej nelze mít za správný, zpochybňuje skutkový stav věci, a tudíž nesplňuje náležitosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř.

Námitky týkající se vad řízení (tj. neustanovení právního zástupce povinnému pro celé řízení, nevypořádání se s právním názorem soudu prvého stupně v odvolacím řízení) samy o sobě nemohou uvedenou vadu obsahu dovolání zhojit a dovolací soud by se jimi mohl zabývat teprve za předpokladu projednatelného (formálně bezchybného) dovolání.

Pro úplnost se dodává, že nevymezení přípustnosti dovolání se vztahuje i na tu část dovolání, napadající výrok o náhradě nákladů řízení.

Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2016


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu