20 Cdo 3870/2011
Datum rozhodnutí: 11.01.2012
Dotčené předpisy: § 90 odst. 3 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.11.2009, § 55 odst. 5 předpisu č. 120/2001Sb. ve znění od 01.11.2009, § 243b odst. 2 o. s. ř., § 243b odst. 3 o. s. ř.




20 Cdo 3870/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1404/4, identifikační číslo osoby 471 14 975, proti povinnému NSI GROUP,ČR a.s. , se sídlem v Praze 10, Strašnicích, Černokostelecká č.p. 2197, e.č. 51, identifikační číslo osoby 264 07 671, pro 55.094,- Kč, vedené soudní exekutorkou JUDr. Janou Tvrdkovou, Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 095 Ex 639/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 17 Co 323/2010 - 16, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č. j. 17 Co 323/2010 - 16, a usnesení soudní exekutorky JUDr. Jany Tvrdkové, Exekutorský úřad Praha 4, ze dne 17. května 2010, č. j. 095 Ex 639/09/U 01 - 008, se zrušují a věc se vrací soudní exekutorce JUDr. Janě Tvrdkové, Exekutorský úřad Praha 4, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 5. 2010, č. j. 095 Ex 639/09/U 01 - 008, jímž soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková, Exekutorský úřad Praha 4, zastavila podle § 55 odst. 5 e. ř. exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 10. 2009, č. j. 54 Nc 3240/2009 - 5, vedenou soudním exekutorem pod sp. zn. 095 Ex 639/09 (výrok I.), a kterým současně uložila oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.800,- Kč (výrok II.) a rozhodla o nákladech exekučního řízení mezi účastníky (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád ), ve znění účinném k 1. 11. 2009, neboť oprávněná nesložila přiměřenou zálohu na náklady exekuce. K námitce oprávněné, jež vyjadřovala pochybnosti o účelu požadované zálohy odůvodněné mj. tím, že záloha by neměla plnit funkci uhrazovací ve vztahu k již vynaloženým nákladům, jestliže se žádné budoucí náklady nedají z dosavadního průběhu exekuce očekávat, konstatoval, že soudní exekutorka vyzvala oprávněnou ke složení zálohy na náklady exekuce po pěti měsících od nařízení exekuce a tuto dobu lze považovat z hlediska smyslu a účelu tohoto institutu za přiměřenou a odpovídající průběhu této exekuce .

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. , a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že požadavek zálohy ve výši 4.100,- Kč soudní exekutorka řádně neodůvodnila, a poukazuje na obsah spisu, z něhož vyplývá, že soudní exekutorka bezvýsledně rozesílala žádosti o součinnost třetím osobám. Odkazuje na závěry, které zaujal Nejvyšší soud ve svých usneseních sp. zn. 20 Cdo 609/2008 a sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a domnívá se, že nesložení zálohy nemělo v dané věci vést k zastavení exekuce, neboť byl na místě důvod pro zastavení exekuce pro nemajetnost . Podle názoru oprávněné rozhodnutím odvolacího soudu nedošlo ke spravedlivému procesu, přičemž odvolací soud v rozporu s § 132 o. s. ř. nepřihlédl ke všemu, co bylo uvedeno oprávněnou v jejím doplnění odvolání ze dne 21. 8. 2010 a co vyšlo za řízení najevo, s tím, že pominul vzájemné souvislosti. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a § 130 exekučního řádu, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší otázku zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, ze dne 11. srpna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3345/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, v obdobných věcech, od jejichž závěrů nemá dovolací soud se v této věci odchýlit. Dovolání je důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle § 55 odst. 5 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.

Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. května 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. září 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 6. ledna 2011, sp. zn. 20 Cdo 4376/2010, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§ 12 odst 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009). Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).

V projednávané věci byla exekuce na majetek povinného k vymožení peněžité pohledávky ve výši 55.094,- Kč nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 10. 2009, č. j. 54 Nc 3240/2009 - 5. Soudní exekutorka vůči oprávněné uplatnila zálohu na náklady exekuce ve výši 4.100,- Kč vystavením zálohové faktury č. Z2010-047 ze dne 18. 3. 2010, jejíž splatnost určila do 10 dnů od vystavení faktury. Z obsahu spisu dále vyplývá, že dotazem na evidenci ČÚZK ze dne 23. 10. 2009 nebyl zjištěn žádný majetek povinného, soudní exekutorka rozesílala žádosti o součinnost třetím osobám, a to dne 29. 10. 2009 adresovanou orgánu evidence motorových vozidel, přičemž dne 18. 11. 2009 bylo sděleno, že povinný neprochází-jako vlastník v našem registru sil. voz. (tj. nevlastní žádná vozidla), dne 30. 10. 2009 zaslala exekutorka celkem 7 žádostí o součinnost vybraným bankám, opět bez výsledku. Na dotaz exekutorky ze dne 2. 11. 2009 sdělila Československá obchodní banka, a.s., dne 11. 11. 2009, že povinný má u ní veden běžný účet č. 209245762/0300 se zůstatkem 5.432,47 Kč a blokovanými prostředky v celkové výši 896.104,15 Kč a běžný účet č. 209245850/0300 se zůstatkem 30,27 EUR a blokovanými prostředky v celkové výši 23.926,91 EUR. Na dotaz exekutorky ze dne 25. 3. 2010 sdělil Finanční úřad pro Prahu 10 dopisem ze dne 21. 4. 2010, že povinný nepodal daňové přiznání k dani silniční za rok 2009, že správci daně jsou známa čísla bankovních účtů povinného 209245762/300 a 209245850/300 ; z připojeného opisu rozvahy a výsledovky z daňového přiznání k dani právnických osob za rok 2008 vyplývá, že povinný k 31. 12. 2008 vykázal ve sledovaném účetním období - 1237.00 a v minulém účetním období - 5733.00 . Ze soudního spisu se dále podává, že vyhláškou ze dne 2. 12. 2009, č. j. MSPH 60 INS 8602/2009-A-2, Městský soud v Praze oznámil, že dne 2. 12. 2009 bylo zahájeno insolvenční řízení a že téhož dne ve 14,01 hod. byla vyhláška zveřejněna v insolvenčním rejstříku.

Odvolací soud se však při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 odst. 5 exekučního řádu, vůbec nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Jeho právní posouzení věci z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy, pokud uzavřel, že soudní exekutorka vyzvala oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce po pěti měsících od nařízení exekuce a tuto dobu lze považovat z hlediska smyslu a účelu tohoto institutu za přiměřenou a odpovídající průběhu této exekuce , je tak neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudní exekutorky, jež se, stejně jako soud odvolací, nezabývala z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy tím, zda je dán jiný důvod pro zastavení exekuce, a to nemajetnost povinného, zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudní exekutorce k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soudního exekutora závazný (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).

V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. ledna 2012 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu