20 Cdo 3859/2011
Datum rozhodnutí: 27.11.2012
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř., § 53b předpisu č. 48/1997Sb.




20 Cdo 3859/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra České republiky , se sídlem v Praze 2, Na Míčánkách 2, adresa pro doručování ZP MV ČR pobočka Brno, Cejl 5, identifikační číslo osoby 47 11 43 04, proti povinnému Z. Ž. , zastoupenému JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, ul. Vrchovecká č. 74/2, pro částku 57.649,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 24 E 26/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě z 12. dubna 2011, č. j. 54 Co 307/2011-42, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 8. 2. 2011, č. j. 24 E 26/2010-33, jímž okresní soud ve výroku I. odmítl odvolání povinného proti tomuto usnesení, ve výroku II. zamítl jeho návrh na zastavení provedení výkonu a ve výroku III. zamítl návrh na odklad výkonu rozhodnutí. Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem I. stupně k závěru, že exekuční titul byl povinnému řádně doručen náhradním způsobem prostřednictvím veřejné vyhlášky v místě doručující pobočky oprávněné, tj. v Brně nikoli ve Žďáru nad Sázavou, jak tvrdí povinný, což mělo za následek nabytí právní moci exekučního titulu dnem 14. 3. 2007 pro pojistné a 22. 3. 2007 pro penále. Dále odvolací soud uzavřel, že žádný z povinným předložených důkazů nesvědčil pro zastavení provedení nebo odklad výkonu rozhodnutí.

Rozhodnutí soudu druhého stupně napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje otázku, zda v situaci, kdy nebylo organizačním řádem prokázáno, jaká místně příslušná organizační jednotka oprávněné byla příslušná k vyvěšení písemností veřejnou vyhláškou dle ust. § 53b zák. č. 48/1997 Sb., je možné učinit závěr o řádném doručení písemnosti povinnému. Odvolací soud podle něho pochybil, pokud nedoplnil dokazování navrhovaným organizačním řádem, neboť jedině tento důkaz umožňuje zodpovědět otázku, zda došlo k umístění veřejné vyhlášky na správné pobočce (tedy zda došlo k řádnému doručení). Rozhodnutí odvolacího soudu tak dle jeho názoru spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž řízení je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.) a vychází i ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování dovolací důvod dle ust. § 241a odst. 3 o. s. ř. Povinný proto navrhuje zrušení dovoláním napadeného rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 odst. 3 o. s. ř.); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel zpochybnil závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda byl exekuční titul řádně doručen. Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Za použití druhého (posuzováno podle obsahu dovolání) z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že odvolací soud nezjišťoval, zda mu byl exekuční titul řádně doručen, případně zda byly splněny zákonem předepsané podmínky pro náhradní doručení prostřednictvím veřejné vyhlášky.

I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučních titulů, učinil tak způsobem neregulérním; vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nim patří i dovolatelem vytýkané pochybení odvolacího soudu při šetření okolností doručení exekučního titulu), však jak již bylo uvedeno způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. (§ 238a odst. 2 o. s. ř.) být nemohou.

Poněvadž tedy dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly;

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. listopadu 2012

JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu