20 Cdo 3786/2009
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 218 odst. c o. s. ř.




20 Cdo 3786/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Home Credit, a.s. , se sídlem v Brně, Moravské náměstí 249/8, identifikační číslo osoby 26978636, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinné H. S. , za účasti manžela povinné J. S., bytem tamtéž, oba zastoupeni Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Komořanská 63/1900, pro částku 44.810,40 Kč s příslušenstvím, a částku 1.215,60 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 14 Nc 1113/2006, o dovolání manžela povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze 16. 8. 2007, č. j. 25 Co 365/2007-26, takto:

Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud odvolání manžela povinné odmítl podle § 44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že odvolání vyjadřuje-li v němž manžel povinné svůj nesouhlas s tím, aby exekucí byly postiženy i jeho věci patřící do SJM, a namítá-li zaplacení vymáhané částky, neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

V dovolání aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti manžel povinné namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že odvoláním nebyly uplatněny důvody rozhodné pro nařízení exekuce. Podle jeho názoru byl odvoláním uplatněn nedostatek pasivní legitimace H. S. jako povinné, a tedy i osoby J. S. jako jejího manžela, neboť exekuční rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 256 odst. 1 o. s. ř., když žádným způsobem nebylo prokázáno, že by povinnost k zaplacení částek stanovených exekučním titulem přešla z H. S. na H. S. V podání, jímž své odvolání doplnil, také povinná i její manžel uvedli, že nepovažují H. S. za účastníka řízení. Přitom exekuční usnesení bylo vydáno (v návaznosti na exekuční titul) proti povinné H. S., a v průběhu exekučního řízení soud začal povinnou bez dalšího označovat jako H. S., aniž byl učiněn jakýkoli procesní návrh účastníka nebo jakýkoli soudní rok.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení (jemuž je naroveň postaveno usnesení o odmítnutí odvolání podle § 44 odst. 10 exekučního řádu) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

V souzené věci však dovolatel jenž se ostatně otázkou přípustnosti dovolání nezabýval tuto svou základní povinnost nesplnil.

K závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí nelze dospět ani hodnocením námitek obsažených v dovolání. Jako manžel povinné se v odvolání (č. l. 4), jeho doplnění (č. l. 9), i v dovolání (č. l. 35) označil samotný dovolatel. Pro úplnost se dodává, že totožnost H. S., narozené, s H. S., narozenou, plyne i z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (č. l. 44), jež byla podkladem pro vydání exekučního titulu; v tomto návrhu smlouvy je H. S. identifikována rodným číslem, tedy číslem stejným, jakým je identifikována v oddacím listě z 21. 3. 2005, vydaném Úřadem městské části Praha 22 (č. l. 6), z něhož plyne, že tohoto dne po uzavření sňatku s J. S. přijala příjmení S..

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu