20 Cdo 3778/2010
Datum rozhodnutí: 01.07.2011
Dotčené předpisy: § 112 obč. zák., § 408 obch. zák., § 409 obch. zák.




20 Cdo 3778/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Heineken Česká republika, a. s. , se sídlem v Krušovicích, U Pivovaru 1, identifikační číslo osoby 451 48 066, zastoupené JUDr. Dagmar Dundrovou, advokátkou se sídlem v Lužné, Za Školou 588, proti povinnému K. R. (dříve Š.), pro 58 958,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 Nc 5325/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2010, č. j. 25 Co 138/2010-57, takto:

I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 13. 8. 2009, č. j. 10 Nc 5325/2005-24, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce, nařízené usnesením ze dne 12. 7. 2009, č. 10 Nc 5325/2005-7.

Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci nařízenou na majetek povinného usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 6. 2005 (správně 12. 7. 2005), č. j. 10 Nc 5325/2005-7, k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 58 958,- Kč s příslušenstvím, nákladů předcházejícího řízení 9 260,- Kč podle rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 1999, č. j. 14 C 237/98-82, a nákladů této exekuce zastavil, přičemž zrušil všechny předchozí výroky o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce (výrok I). Oprávněné uložil zaplatit soudní exekutorce JUDr. Janě Škofové náhradu nákladů exekuce 7 800,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani náhradu nákladů odvolacího řízení (výroky III a IV). Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že je dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), protože právo vymáhat pohledávku se promlčelo. Desetiletá promlčecí doba uvedená v § 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obch. zák. ), uplynula 31. 1. 2005 (kupní cena za odebrané zboží byla postupně fakturována, přičemž poslední účtovaná částka byla splatná dne 30. 1. 1995) a návrh na nařízení exekuce byl podán oprávněnou až 1. 7. 2005.

Oprávněná v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Podle jejího názoru došlo podáním návrhu na nařízení exekuce ke stavění promlčecí lhůty podle § 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák. ), a jestliže exekuční titul nabyl právní moci 8. 7. 1999 a návrh na exekuci byl podán 1. 7. 2005, nemohlo dojít k promlčení práva pohledávku vymáhat.

Dovolání - přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. (ve znění účinném od 1. 7. 2009) a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ) není důvodné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, Nejvyšší soud se proto - v mezích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval právním názorem odvolacího soudu, že došlo k promlčení práva vymáhat pohledávku přiznanou exekučním titulem, a proto je dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Nejvyšší soud již ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek přijal a odůvodnil závěr, že řízení o výkon rozhodnutí, vydaného v nalézacím, ať již soudním či rozhodčím řízení, přiznávajícího určité právo, musí být zahájeno v desetileté lhůtě, počítané ode dne, kdy lhůta počala běžet poprvé (§ 408 odst. 1 obch. zák.), a v určitém (nikoli ovšem posuzovaném) případě v desetileté lhůtě prodloužené o další tři měsíce od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.).

V rozsudku publikovaném pod číslem 26/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší soud již také vyložil, že právní úprava promlčení v obchodním zákoníku má komplexní povahu. Obecná právní úprava promlčecí doby a jejího běhu, obsažená v občanském zákoníku (včetně namítaného ustanovení § 112) se tudíž v obchodních závazkových vztazích nemůže uplatnit.

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 31. 5. 1999, č. j. 14 C 237/98-82, kterým bylo povinnému uloženo zaplatit žalobci (oprávněné) 58 958,- Kč s vyčísleným úrokem z prodlení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva podle § 409 a násl. obch. zák. a že povinný nedodržel splatnost kupní ceny, přičemž poslední faktura měla být zaplacena do 30. 1. 1995. Desetiletá promlčecí doba uvedená v § 408 odst. 1 obch. zák. tedy uplynula 31. 1. 2005. Podala-li oprávněná návrh na nařízení exekuce až 1. 7. 2005, je zřejmé, že námitka promlčení byla vznesena důvodně.

Protože se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. usnesením zamítl.

Exekuce byla pravomocně zastavena, Nejvyšší soud tedy rozhodoval i o nákladech dovolacího řízení. Dovolání oprávněné bylo zamítnuto a povinnému tak vzniklo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; jelikož mu však v této fázi řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, dovolací soud žádnému z účastníků náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznal.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 1. července 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu