20 Cdo 3774/2007
Datum rozhodnutí: 21.04.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 3774/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné J. T. s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. P. K., zastoupenému advokátkou, pro 12 673,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 28575/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2007, č. j. 28 Co 5/2007-16, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 27. 9. 2006, č. j. 13 Nc 28575/2006-5, byla nařízena exekuce na majetek povinného k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 12 673,50 Kč, nákladů exekuce a nákladů oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny. Provedením exekuce soud pověřil JUDr. J. Š., Ph.D., soudního exekutora.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, neboť shledal všechny podmínky potřebné pro nařízení exekuce na majetek povinného za splněné.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ). Prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. oponuje závěru, že oprávněná má právo na náhradu nákladů exekuce (včetně nákladů právního zastoupení). Uvádí, že před podáním návrhu na nařízení exekuce povinnost z exekučního titulu plnil převodem na bankovní účet právního zástupce oprávněné, uvedený v petitu žaloby, pro neexistenci účtu mu však byla poukázaná částka vrácena, a proto požádal právního zástupce o sdělení správného čísla bankovního účtu. Namísto toho obdržel usnesení o nařízení exekuce. Namítá, že odvolací soud řešil v tomto směru problematiku, která doposud nebyla judikována, přičemž zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v (ne)řešení otázky zavinění vzniku nákladů exekučního řízení. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání není přípustné. Navrhla, aby dovolání povinného bylo odmítnuto.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání proti výroku o nákladech řízení (exekuce) přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu