20 Cdo 3725/2010
Datum rozhodnutí: 26.10.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 44 odst. 10 předpisu č. 120/2001Sb.




20 Cdo 3725/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Reality Vyšehrad, s.r.o. , se sídlem v Praze 2, Přemyslova 3/84, identifikační číslo osoby 267 35 199, zastoupené JUDr. Antonínem Navrátilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 1, proti povinné Ing. J. P. , zastoupené JUDr. Tomášem A. Schönfeldem, advokátem se sídlem v Praze 1, Žitná 25, pro 51.394,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 Nc 1195/2008, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2009, č. j. 64 Co 55/2009 - 47, takto:

Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):

Shora označeným usnesením městský soud odmítl podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád ), ve znění účinném do 30. 9. 2009, odvolání povinné proti usnesení ze dne 1. 10. 2008, č. j. 20 Nc 1195/2008 - 13, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 30. 7. 2007, č. j. 12 C 291/2006 - 60, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2008, č. j. 69 Co 13/2008 - 123, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 51.394,60 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 31.395,50 Kč (11.593,90 Kč + 19.801,60 Kč), pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou určeny, exekuci na majetek povinné, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Milana Suchánka, Exekutorský úřad Praha 9. Městský soud konstatoval, že odvolací námitky povinné nepředstavují skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce a že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce soud nezkoumá, zda a v jaké míře povinný po vydání exekučního titulu oprávněnému plnil; tato okolnosti může být hodnocena až při rozhodování o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu.

Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 238a odst. 1 písm. c) a d) o. s. ř., a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že vymáhanou pohledávku uhradila již dne 27. 11. 2008, tedy dříve, než jí bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, přičemž tato skutečnost je podle jejího názoru odvolacím důvodem podle § 44 odst. 10 exekučního řádu. Dále uvedla, že nedošlo-li k vymožení pohledávky exekutorem, nevznikl ani žádný základ, ze kterého by bylo možno vypočíst výši nákladů exekučního řízení . Navrhla, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena.

Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.

Dovolací soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po zjištění, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. v dovolání neuvedla a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

K povinnou uplatněné námitce, že povinnost uložená jí exekučním titulem zanikla splněním, je třeba uvést, že podle ustálené soudní praxe zánik vymáhané pohledávky nepředstavuje skutečnost ve smyslu § 44 odst. 10 exekučního řádu, ve znění účinném do 30. 9. 2009, pro nařízení exekuce rozhodnou; soud v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2005, sp. zn. 20 Cdo 2529/2005, usnesení ze dne 21. září 2005, sp. zn. 20 Cdo 523/2005, stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. února 1981 Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Taková okolnost může být významná a přísluší o ní rozhodovat toliko v řízení o zastavení exekuce (srov. § 268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu). Závěr odvolacího soudu, že ve stádiu nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) se touto námitkou zabývat nelze, je proto v souladu s ustálenou judikaturou.

Protože napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, není dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve stejném znění, přípustné. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. října 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu