20 Cdo 3705/2007
Datum rozhodnutí: 21.04.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 3705/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné T. O2 C. R., a. s., proti povinnému A. O. v. d., pro 8 542,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 5823/2004, o dovolání soudního exekutora proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 29. 5. 2007, č. j. 40 Co 677/2007-54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2007, č. j. 47 Nc 5823/2004-38, byla na návrh soudního exekutora Mgr. Ing. R. O. (z důvodu nezjištění žádného majetku povinného) podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o. s. ř., zastavena exekuce, nařízená usnesením téhož soudu ze dne 17. 12. 2004, č. j. 47 Nc 5823/2004-10, podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro severomoravskou oblast ze dne 7. 4. 2004, č. j. 190437/2004-6381-II. výpr.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadené části výroku (v odstavci II., ukládajícím povinnému zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 8 092,- Kč) s tím, že tuto povinnost nelze oprávněnému uložit, nelze-li mu současně přičítat procesní zavinění na zastavení exekuce. Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním a jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání proti výroku o nákladech řízení (exekuce) přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).

Nejvyšší soud proto dovolání soudního exekutora podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě dovolatele, náklady v tomto stádiu řízení - podle obsahu spisu - nevznikly (§ 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu