20 Cdo 370/2007
Datum rozhodnutí: 22.08.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 370/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné F. C. s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinné R. M., zastoupené advokátem, pro 2 336 384,- Kč s příslušenstvím, postižením jiných majetkových práv, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 3534/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, č. j. 10 Co 194/2003-64, takto:


Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003, č. j. 10 Co 194/2003-64, a usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 29. 10. 2002, č. j. 50 E 3534/2001-42, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 29. 10. 2002, č. j. 50 E 3534/2001-42, jímž okresní soud nařídil podle svého rozsudku ze dne 29. 11. 1999, č. j. 12 C 137/95-165, ve spojení s rozsudkem krajského soudu ze dne 6. 10. 2000, č. j. 11 Co 531/2000-193, výkon rozhodnutí. Krajský soud dospěl k závěru, že oprávněná prokázala přechod práva z podkladového exekučního titulu, neboť podpisy na smlouvách o postoupení pohledávky ze dne 17. 11. 2000 a ze dne 5. 9. 2001 jsou řádně ověřeny, přičemž v ověřovacích doložkách notáře JUDr. J. H. je uvedeno, že totožnost Jana Fojtíka, jednajícího za oprávněnou, byla prokázána zákonným způsobem. Námitky povinné ohledně zániku vymáhané pohledávky dohodou o narovnání jsou ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí bezvýznamné.


V dovolání jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) namítá povinná existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Je přesvědčena, že ověřovací doložky notáře JUDr. J. H. neobsahují náležitosti podle § 74 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 358/1992 Sb. ), uvádí-li se v nich, že totožnost podepisujících osob byla prokázána zákonným způsobem . Namítá rovněž, že usnesení soudu prvního stupně vydané poté, co jeho předchozí usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno neobsahuje odůvodnění. Navrhla, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Oprávněná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Ztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že ověřovací doložky notáře JUDr. J. H. jsou dostatečně srozumitelné a že námitky povinné ohledně zániku vymáhané pohledávky mohou být řešeny až v rámci zastavení výkonu rozhodnutí.


Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl o ní podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání je podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. přípustné, neboť napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že odvolací soud posoudil otázku náležitostí ověřovací doložky notáře z hlediska průkazu totožnosti podepisující osoby v rozporu s ustálenou soudní praxí; proto je i důvodné.


Podle § 64 zákona č. 358/1992 Sb., nezná-li notář účastníky, svědky úkonů, důvěrníky nebo tlumočníky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem nebo potvrzena dvěma svědky totožnosti; nezná-li notář tyto svědky osobně, musí mu být jejich totožnost prokázána platným úředním průkazem.


Podle § 74 odst. 2 písm. c), části věty za středníkem, zákona č. 358/1992 Sb., ověřovací doložka obsahuje (mimo jiné) údaj, jak byla zjištěna totožnost žadatele.


Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že požadavku zákona, aby ověřovací doložka notáře při legalizaci obsahovala údaj o tom, jak byla zjištěna totožnost žadatele, nevyhovuje formulace, že totožnost této osoby byla zjištěna zákonným způsobem . Ustanovení § 74 odst. 2 písm. c) zákona č. 358/1992 Sb. má zřejmou vazbu na ustanovení § 64 téhož zákona a je třeba je vykládat tak, že v ověřovací doložce musí být uvedeno, kterým konkrétním způsobem z těch, jež jsou uvedeny v § 64 zákona č. 358/1992 Sb., byla totožnost žadatele zjištěna (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1012/2000, a ve zcela obdobných věcech dovolatelky usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2053/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2005, pod poř. č. 43, a ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2065/2004). Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož údaj legalizační doložky, že totožnost žadatele byla zjištěna zákonným způsobem , požadavkům zákona vyhovuje, je tedy nesprávný.


Námitce, že v souzené věci je naplněn též dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., je třeba přisvědčit. Z obsahu spisu vyplývá, že původní usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí ze dne 27. 11. 2001, č. j. 50 E 3534/2001-17, bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2002, č. j. 10 Co 755/2002-36, zrušeno a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Jeho nové rozhodnutí ze dne 29. 10. 2002, č. j. 50 E 3534/2001-42, však neobsahuje odůvodnění, ačkoli vzhledem k předchozímu odvolání povinné již není usnesením zcela vyhovujícím návrhu, kterému nikdo neodporoval (§ 169 odst. 2 o. s. ř.). Odvolací soud měl proto podle § 221 odst. 1 písm. c) a odst. 2 písm. a) o. s. ř., ve znění do 31. 3. 2005, napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jelikož tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.


Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, a odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).


Právní názor dovolacího soudu je pro soudy v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1, část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).


O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.





V Brně dne 22. srpna 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu