20 Cdo 3687/2009
Datum rozhodnutí: 27.07.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 3687/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného L. Ch. , proti povinnému J. S. , zastoupenému JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, pro 90.851,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 9902/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 7. 4. 2009, č. j. 14 Co 124/2009-111, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 12. 12. 2008, č. j. 42 Nc 9902/2006-97, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce, odůvodněný (s poukazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) tvrzením, že exekuční titul nemohl nabýt právní moci, a tedy ani vykonatelnosti, jelikož povinný proti němu podal včasné odvolání. Protože jak krajský soud zjistil z nalézacího spisu o odvolání dosud, tedy ke dni rozhodování o odvolání v exekuční věci, nebylo rozhodnuto, posoudil si otázku správnosti náhradního doručení titulu krajský soud v exekučním řízení sám a v tomto ohledu dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že rozsudek okresního soudu z 31. 5. 2006, č. j. 13 C 420/2003-134, byl doručen náhradním způsobem řádně, že tedy odvolání povinného je opožděné, a že tak je exekuční titul pravomocný i vykonatelný; důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tudíž dán není.

V dovolání aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti povinný namítá nesprávné právní posouzení věci a existenci vady, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v nesprávném výkladu ustanovení § 46 odst. 6 a § 50c odst. 4 o. s. ř. Soudy obou stupňů totiž podle něj vycházely nesprávně z toho, že dovolenou čerpal od 3. 7. do 16. 7. 2006, a že tedy dne 17. 7. téhož roku byl přítomen na pracovišti, tedy v sídle obecního úřadu ve Velkém Březně, a že se tudíž zdržoval v místě doručení desátý den od uložení zásilky, a proto, že uložení písemnosti je třeba pokládat za účinné a desátý den od jejího uložení za den doručení. Především dne 17. 7. 2006 vykonával práci mimo sídlo Obecního úřadu ve Velkém Březně a nebyl tudíž přítomen v sídle obecního úřadu jako v místě doručování písemnosti. Soudy obou stupňů nezjišťovaly, jakým způsobem a kde byla zásilka uložena u obecního úřadu, v němž nebylo zřízeno žádné místo k ukládání zásilek a písemností pro zanechání výzev k jejich vyzvednutí. V tomto směru tyto údaje nevyplývají ani z obsahu doručenky, která navíc nemá náležitosti předepsané ustanovením § 50f odst. 1, 3, 4 o. s. ř.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

V souzené věci však dovolatel jenž se ostatně otázkou přípustnosti dovolání nezabýval tuto svou základní povinnost nesplnil.

Kromě toho je zde ovšem skutečnost zásadní, a to, že jak plyne z nalézacího spisu odvolání povinného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem z 31. 5. 2006, č. j. 13 C 420/2003-134, bylo usnesením krajského soudu z 2. 6. 2009, č. j. 12 Co 994/2006-169, pravomocným 16. 6. 2009, tedy před podáním dovolání (7. 9. 2009) jako opožděné odmítnuto.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. července 2011


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu