20 Cdo 3653/2007
Datum rozhodnutí: 23.06.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 3653/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné K. p. a f. p., a. s., proti povinnému R. M., zastoupenému advokátem, pro příslušenství pohledávky, vedené u Okresního soudu v Karviné pobočky v Havířově pod sp.zn. 128 Nc 1774/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2007, č.j. 9 Co 85/2007-38, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 13. 9. 2006, č. j. 128 Nc 1774/2006-7, jímž Okresní soud v Karviné pobočka v Havířově nařídil podle usnesení Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2004, č. j. 33 C 438/2002-28, k uspokojení 18 % úroků ročně, a to z částky 928,54 Kč od 21. 7. 2001 do 29. 12. 2004, z částky 1.315,80 Kč od 21. 8. 2001 do 29. 12. 2004, z částky 1.244,34 Kč od 30. 12. 2004 do 26. 1. 2005, z částky 244,34 Kč od 27. 1. 2005 do 24. 2. 2005, z částky 1.300,50 Kč od 21. 12. 2001 do 24. 2. 2005, z částky 544,84 Kč od 25. 2. 2005 do 24. 3. 2005, z částky 1.472,20 Kč od 21. 6. 2002 do 24. 3. 2005, z částky 1.017,04 Kč od 25. 3. 2005 do 26. 4. 2005, z částky 17,04 Kč od 27. 4. 2005 do 26. 5. 2005, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 999,54 Kč, pro náklady oprávněné a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. B., Ph.D., soudní exekutorku. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ), měl odvolací soud za splněny. Zejména uzavřel, že návrh oprávněné po formální stránce netrpí žádnými vadami, které by vyžadovaly postup podle § 39 zákona č. 120/2001 Sb., z obsahu spisu nevyplynuly ke dni rozhodování soudu prvního stupně žádné skutečnosti, jež by mohly vyvolat pochybnosti o tom, že se oprávněná domáhá vymáhání pohledávky, která není v souladu s exekučním titulem. Při nařízení exekuce soud vychází z tvrzení oprávněného, že povinný vymáhanou povinnost nesplnil. Domnívá-li se povinný, že se oprávněná domáhá příslušenství z exekučního titulu nedůvodně, je třeba, aby podal řádný návrh na zastavení exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž ohlašuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) namítá, že pokud oprávněná v návrhu na nařízení exekuce tvrdila, že povinný již na pohledávku přiznanou exekučním titulem zaplatil 12.174,50 Kč (povinný přitom poukazuje na to, že do spisu založil ústřižky, jimiž prokázal, že celkem oprávněné zaplatil 13.174,50 Kč), bylo její povinností uvést, jak s touto sumou naložila, zejména měla tvrdit, od kdy byl povinný v prodlení s jednotlivými platbami, kolik a kdy zaplatil, jak jednotlivé platby započítala, a jestli prodlení počítá do dne připsání částky na její účet či do dne zaplacení povinným na poště. Pokud oprávněná neprokázala, jak dospěla k částce, kterou vymáhá, je návrh neúplný a soud měl oprávněnou vyzvat k jeho doplnění, neboť je jeho povinností před nařízením exekuce zkoumat nikoliv to, zda povinný pohledávku splnil, což ani v odvolání netvrdil, ale to zda oprávněná postupovala v souladu se zákonem a vymáhá nedoplatek v souladu s exekučním titulem. Z uvedených důvodů nelze ani zjistit, zda soud nařídil exekuci v souladu s exekučním titulem a se zákonem, a povinný namítá, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl a ani hodnocením v dovolání obsažené argumentace k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

V souzené věci je exekučním titulem usnesení ze dne 25. 10. 2004, č.j. 33 C 438/2002-28, jímž Městský soud v Brně schválil smír, jímž se povinný zavázal zaplatit oprávněné částku 5.017,- Kč s 18 % úroky z prodlení z částky 928,54 Kč od 21. 7. 2001 do zaplacení, z částky 1.315,80 Kč od 21. 8. 2001 do zaplacení, z částky 1.300,50 Kč od 21. 12. 2001 do zaplacení, z částky 1.472,20 Kč od 21. 6. 2002 do zaplacení a náklady řízení ve výši 8.157,- Kč, vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1.000,- Kč vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci usnesení, a to pod ztrátou výhody splátek.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek, jež jsou ve stadiu nařízení exekuce významné, uplatnil právní názory nestandardní. Věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce totiž zahrnuje pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda jde-li o vymožení peněžitého plnění je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo exekuce prováděná jiným způsobem a zda právo není prekludováno.

Je výrazem ustálené soudní praxe, že ve stadiu nařízení exekuce soud nezkoumá, zda a v jakém rozsahu povinný titulem uloženou povinnost splnil, případně zda oprávněný má právo na příslušenství jistiny v jím požadované výši; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného v návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, že povinný to, co mu titul ukládá a k vymožení čeho oprávněný nařízení exekuce navrhuje, nesplnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 292/2005). To platí, i když oprávněný v návrhu, jímž se domáhá nařízení exekuce pouze pro část přiznané pohledávky nebo jen pro její příslušenství uvedl, že povinný na pohledávku z exekučního titulu částečně plnil. Není proto ani vadou takového návrhu, že oprávněný kromě výše (rozsahu) neuvede další údaje o částečném plnění, případně že neuvede, která pohledávka (příslušenství pohledávky), kdy a v jaké výši v důsledku tohoto plnění zanikla. Takový požadavek by ostatně neodpovídal ani ustanovení § 38 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.

Bylo-li exekučním titulem povinnému uloženo zaplatit spolu s jistinou úroky z prodlení, jejichž výše byla určena procentní sazbou z jistiny od konkrétního data do zaplacení jistiny, a náklady řízení, a domáhá-li se oprávněný nařízení exekuce k vymožení nákladů řízení a úroků v procentní výši a z jistiny odpovídajícím titulu, případně nižší oproti titulu, a za časový úsek, jehož počátek nepředchází den, od něhož byly úroky titulem přiznány, pak nelze mít za to, že návrh, byť obsahuje tvrzení o částečném plnění povinného, překračuje exekuční titul. I zde se uplatní zásada, že soud při nařízení exekuce vychází z tvrzení oprávněného, že povinný nesplnil povinnost uloženou mu titulem, jejíhož vymožení prostřednictvím exekuce se oprávněný domáhá. Důkaz opaku tohoto tvrzení musí poskytnout povinný v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí, které předpokládá dokazování.

Námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, jež ostatně není důvodná (srov. § 254 odst. 1, § 169 odst. 2 o.s.ř.), uplatňuje dovolatel dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, který je však (vyjma případu, o který zde zjevně nejde, kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu) k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) nezpůsobilý.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému, případně dalším účastníkům náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.



V Brně dne 23. června 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu