20 Cdo 3636/2016
Datum rozhodnutí: 07.12.2016
Dotčené předpisy: § 107a předpisu č. 99/1963Sb.



20 Cdo 3636/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, proti povinnému M. Š., pro 90 243,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 15 EXE 339/2010, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2016, č. j. 30 Co 216/2016-210, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1. 1. 2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "o. s. ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 11. 3. 2016, č.j. 15 EXE 339/2010-154, jímž Obvodní soud pro Prahu 8 k podnětu soudního exekutora exekuci zcela zastavil s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (výrok I) s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), když oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi na nákladech exekuce 6 050,- Kč (výrok III).

Dovolatelka mimo jiné uvedla, že s ohledem na dikci ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění od 1. 4. 2012, soud může exekuci zastavit s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. jen k návrhu povinného (spotřebitele), nikoliv z moci úřední. Je tomu tak i v případě, že důvodem pro zastavení exekuce je skutečnost, že exekuční titul (rozhodčí nález) byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn. K zastavení exekuce nemělo dojít, jestliže současně nebyl odklizen nevykonatelný exekuční titul. Ohledně jí uložené povinnosti k náhradě nákladů exekutora dovolatelka vyjádřila názor, že jí nelze přičíst zavinění na zastavení exekuce, neboť vstoupila do řízení, které bylo řádně zahájeno jejím právním předchůdcem (Komerční bankou, a. s.), o nařízení exekuce rozhodl exekuční soud, dovolatelka nebyla stranou, která rozhodčí doložku sjednala. Konečně dovolatelka uvedla, že ještě před případným zastavením exekuce je třeba v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu rozhodnout o jejím návrhu na vstup nového oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř.

Právní závěr odvolacího soudu o tom, že exekuci je třeba podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. za výše popsaných skutečností zastavit, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který již opakovaně uvedl, že nařízený výkon rozhodnutí (exekuci) soud zastaví i bez návrhu vždy, existuje-li taková relevantní okolnost, pro niž je provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) nepřípustné. Ani případná právní moc usnesení o nařízení výkonu (exekuce) nezhojí vady bránící provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) a existující již v době jeho vydání. Nařízenou exekuci lze zastavit také tehdy, zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 1828/2011, či usnesení ze dne 16. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 4302/2011). Dovolací soud též již v řadě rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovaném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřel, že byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (tj. i bez návrhu - srov. dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, nebo ze dne 9. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3396/2014, rovněž i usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1380/15).

Jde-li o výhradu dovolatelky, že o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, aniž by soud rozhodl o jejím opakovaném návrhu na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. (do řízení na straně oprávněné místo dovolatelky měla vstoupit PARADISE ISLANDS HOLDING LTD., reg. č. 008477 se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seyschelles) odvolací soud poukázal na to, že soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána vydal dne 18. 12. 2014, pod č. j. 103 Ex 04400/10-34, usnesení, jímž tento návrh oprávněné zamítl. Toto usnesení bylo pak potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č. j. 25 Co 75/2014-114 . Odvolací soud měl tedy zjevně za to, že o opakovaném návrhu oprávněné není na místě věcně rozhodnout pro překážku věci pravomocně rozsouzené (ustanovení § 104 odst. 1, § 159a odst. 4 o. s. ř.). Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. března 2015, č. j. 25 Co 75/2014-114, přitom plyne, že dřívější návrh dovolatelky na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. ze dne 16. 10. 2014 byl zamítnut proto, že již smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2014, na jejímž základě byl návrh na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. podán, je zneužitím práva, a proto je zneužitím práva i podání návrhu na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. s poukazem na tuto smlouvu. Opětovný návrh dovolatelky ze dne 31. 3. 2016, aby do řízení na její místo na základě téže smlouvy o postoupení pohledávky vstoupila PARADISE ISLANDS HOLDING LTD., byl odůvodněn novými skutkovými okolnostmi , z nichž je třeba nyní dovodit, že tato společnost je aktuálně dostatečně solventní, když má majetek i na území České republiky, takže už není důvod se obávat, že by nebyla schopna uhradit případné náklady exekuce. Tyto skutečnosti jsou však zcela nepodstatné, protože dřívější návrh oprávněné podle § 107a o. s. ř. byl zamítnut proto, že samotná smlouva o postoupení pohledávek ze dne 9. 6. 2014 je zneužitím práva. Za právě popsaných okolností již dříve Nejvyšší soud uzavřel, že není procesním pochybením, jestliže o opakovaném návrhu na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. nebude věcně rozhodováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3537/2016 a ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, srov. rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 3152/2016, bod 10).

Napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu i v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů soudního exekutora, není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 přípustné, protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání oprávněné do věci samé podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Oprávněná byla v dovolacím řízení neúspěšná, povinnému ani exekutorovi žádné náklady během řízení o dovolání podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. prosince 2016

JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu