20 Cdo 3605/2012
Datum rozhodnutí: 19.02.2013
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




20 Cdo 3605/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti , se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, identifikační číslo osoby 000 05 886, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, proti povinnému V. L. , zastoupenému opatrovníkem Městysem Zlonice se sídlem Úřadu Městyse Zlonice, ve Zlonicích, Náměstí Pod Lipami 29, právně zastoupenému JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, Třebízského 175, pro 808,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 51 EXE 201/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2012, č. j. 27 Co 288/2012 - 110, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 4. 2012, č. j. 51 EXE 201/2011 - 93, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., nařízené usnesením téhož soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 51 EXE 201/2011-7, podle platebního rozkazu Okresního soudu v Kladně z 2. 6. 2003, sp. zn. 50 Ro 1006/2003. K námitce o nedostatku procesní způsobilosti povinného v době doručování exekučního titulu uvedl, že tato okolnost není v exekučním řízení rozhodná. Platí totiž, že okolnost, zda v době nalézacího řízení byl povinný stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, a zda mu tedy měl soud ustanovit opatrovníka, je v exekučním řízení pro posouzení vykonatelnosti titulu nerelevantní. Věcná správnost titulu nemůže již být zpochybněna a případná zmatečnostní vada nalézacího řízení je do exekučního řízení nepřenositelná.

Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 1 o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Poukazuje na to, že rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 2. 2011, č. j. 9 Nc 803/2010 - 38, pravomocným dne 11. 3. 2011, byl omezen ve způsobilosti k právním úkonům tak, že je nadále schopen nakládat s finanční částkou 5.000,- Kč, usnesením Okresního soudu v Kladně z 26. 7. 2011, 42 P 233/2011-67, pravomocným 9. 9. 2011, mu byl ustanoven opatrovníkem Městys Zlonice, že s ohledem na závěry znaleckého posudku se lze důvodně domnívat, že zjištěnou duševní chorobou trpěl již v době vydání exekučního titulu a že vůči němu je ze strany oprávněného evidováno 58 splatných pohledávek z důvodu tzv. černých jízd v pražské integrované dopravě, které jsou exekučně vymáhány včetně nákladů řízení. Prosazuje, že exekuční titul byl vydán i přesto, že jako žalovaný neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen. Ačkoli v otázce případné zmatečnostní vady nalézacího řízení ustálená judikatura zastává názor, že tato vada je do exekučního řízení nepřenositelná, přesto se domnívá, že daný případ by bylo možno hodnotit jako zvláštního zřetele hodný a zaujmout k věci nové stanovisko. Domnívá se, že v jeho případě nebyla zachována rovnost stran v soudním řízení a že takovou situaci je možno chápat i jako diskriminující a bylo by možno si položit i otázku, zda v jeho případě nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces . Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Nejvyšší soud v mnoha rozhodnutích (např. v usnesení ze dne 25. 5. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2475/98, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2000, pod číslem 123, usnesení ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněném v témže časopise číslo 6, ročníku 2002, pod číslem 105, či usnesení publikovaném pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) vysvětlil, že okolnost, že soudní řízení, jež předcházelo vydání k výkonu (exekuci) navrženého rozhodnutí, bylo postiženo vadou (zmatečnostní nebo jinou vadou podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), nezakládá současně vadu řízení o výkon (exekuci) takového rozhodnutí. V usnesení ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, Nejvyšší soud výslovně formuloval a vysvětlil závěr, že případné vady nalézacího řízení, byť by skutečně existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí a nepředstavují okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Obdobně týž soud v usnesení ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1558/2006, zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být jakkoli, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení, v řízení exekučním zpochybněna, jelikož opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí. K nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanovené procesní prostředky, nikoli námitky uplatňované v rámci exekuce. Rovněž Ústavní soud ve svém usnesení ze dne 10. 11. 2006, sp. zn. IV. ÚS 530/06, zdůraznil, že právě exekuční řízení je řízením formálním, jelikož sleduje jiný cíl než řízení nalézací, a to nucenou realizaci v nalézacím řízení již stanovených práv a povinností, a že tudíž v něm vady nalézacího řízení zkoumat a odstraňovat není přípustné.

Pokud jde o případný nedostatek procesní způsobilosti účastníka, Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 23. 11. 2006, sp. zn. 20 Cdo 543/2006, dovodil, že okolnost, zda v době nalézacího řízení byl povinný jako jeho účastník stižen duševní nebo jinou poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, a zda mu tedy měl soud ustanovit opatrovníka, je v exekučním řízení pro posouzení vykonatelnosti titulu nerelevantní (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3286/2008, nebo usnesení ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1234/2009). Dále srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2012, sp. zn. III. ÚS 549/12, a ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1026/12, v nichž zdůraznil, že od 1. 1. 2001 je k dispozici jako procesní opravný prostředek žaloba pro zmatečnost a proto je odkaz na nález sp. zn. III. ÚS 747/2000 třeba považovat za dnes již nikoli relevantní .

Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci.

Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.), aniž přihlédl k opožděně podanému podání povinného ze dne 12. 10. 2012.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2013


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu