20 Cdo 3594/2016
Datum rozhodnutí: 19.01.2017
Dotčené předpisy: § 55 odst. 5 předpisu č. 120/2001Sb., § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



20 Cdo 3594/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného města Habartov , se sídlem v Habartově, náměstí Přátelství 112, identifikační číslo osoby 00259314, zastoupeného JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova 1343/2, proti povinné TONER RL, spol. s r. o., se sídlem v Plzni, Domažlická 1255/200a, identifikační číslo osoby 45357099, zastoupené Mgr. et Mgr. Petrou Šrámkovou Harantovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Hálkova 1229/44, pro úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 1 800 000 Kč od 1. 10. 1997 do zaplacení, náklady řízení a náklady exekuce, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 75 EXE 4118/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 14. 3. 2016, č. j. 18 Co 495/2015-129, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6 352,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Václava Krondla.

Odůvodnění:

Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 30. 10. 2015, č. j. 75 EXE 4118/2014-94, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce. Uzavřel, že exekuční návrh byl důvodný, neboť v den zahájení exekuce dluh trval a dosud není zcela zaplacen. Povinná sice před zahájením exekučního řízení složila do soudní úschovy částku 1 800 000 Kč, ovšem v návrhu nespecifikovala, z jakých důvodů má pochybnosti, kdo je věřitelem, a složení částky proto nevedlo ke splnění (a tedy zániku) závazku.

Krajský soud v Plzni v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a povinné uložil povinnost nahradit oprávněnému náklady odvolacího řízení v částce 15 118 Kč (výrok III.). Uvedl, že soud prvního stupně rozhodl správně, ovšem v průběhu odvolacího řízení bylo zjištěno, že exekvovaná pohledávka zanikla splněním, včetně nákladů oprávněného a nákladů exekuce, proto v souladu s názorem Ústavního soudu, vyjádřeném v bodu 34 nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, č. 8/2006, exekuci zastavil.

Povinná napadla usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu dovoláním. Namítá, že odvolací soud nijak nerozhodl o jejím odvolání, což mělo pro povinnou fatální následky spočívající v nemožnosti vést další soudní řízení, čímž jí je odpíráno právo na spravedlivý proces. Uvádí, že exekuční řízení bylo vedeno neoprávněně a bylo zastaveno na základě nepřezkoumatelného rozhodnutí a neprošetření důkazů navrhovaných povinnou. Povinná nevěděla, kdo je věřitelem, a proto částku složila do soudní úschovy, čímž byl závazek splněn. Odvolací soud přitom rozhodoval pouze na základě skutečnosti, že dluh byl uhrazen, ovšem povinná neměla jinou možnost, než jej uhradit. K zastavení exekučního řízení došlo z jiného důvodu, než z důvodu povinné, což má zásadní vliv na právní posouzení nároku oprávněné. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněný ve vyjádření k dovolání uvedl, že celá částka vymáhaná v exekučním řízení byla vymožena před vydáním dovoláním napadeného rozhodnutí, čímž zaniklo oprávnění exekutora k vedení exekuce a exekuční řízení skončilo. Návrh na zastavení exekuce však byl od počátku nedůvodný, složení dlužné částky jistiny do soudní úschovy nemělo účinky splnění, neboť nebyl dán žádný zákonný důvod pro složení do úschovy ve smyslu § 568 obč. zák. Mimoto k tvrzenému splnění do soudní úschovy mělo dojít ještě před vydáním exekučního titulu, a tedy tyto důvody neměly být v exekučním řízení vůbec přezkoumávány. Navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl, případně odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen o. s. ř. .

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998), vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Nelze přitom brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná, újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.

V projednávané věci odvolací soud k odvolání povinné změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že exekuci zastavil, a tedy vyhověl návrhu povinné, jímž se právě zastavení exekuce domáhala. Takovým rozhodnutím proto povinné nemohla být způsobena újma odstranitelná tím, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno či změněno, a dovolání povinné je proto v této části nepřípustné.

K námitce povinné, že odvolací soud exekuci zastavil z jiného důvodu, než povinná navrhovala, Nejvyšší soud připomíná, že podle § 55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, může o zastavení exekuce exekuční soud rozhodnout i bez návrhu, z čehož vyplývá, že zjistí-li zákonný důvod pro zastavení exekuce, není vázán důvodem, pro který povinný zastavení exekuce navrhoval. Navíc podle § 236 odst. 2 o. s. ř. není přípustné dovolání pouze proti důvodům rozhodnutí.
Ve vztahu k případné správnosti rozhodnutí odvolacího soudu týkajícího se nákladů řízení (výroky II. a III.) povinná žádnou právní otázku nevznesla, ani nevymezila důvod dovolání či předpoklady jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. ledna 2017


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu