20 Cdo 3586/2016
Datum rozhodnutí: 02.01.2017
Dotčené předpisy: § 107a o. s. ř., § 8 o. z., § 237 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



20 Cdo 3586/2016 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, a. s. , se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, proti povinnému T. N. X. , P., pro 171 859,96 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 203 Ex 15664/10, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2016, č. j. 18 Co 52/2016-137, takto:
Dovolání oprávněné se odmítá .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2016, č. j. 18 Co 52/2016-137, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora JUDr. Tomáše Vrány, Exekutorský úřad Přerov, ze dne 4. června 2015, č. j. 103 Ex 15664/10-114, o zastavení řízení o návrhu oprávněné ze dne 17. dubna 2015, aby do řízení na straně oprávněné vstoupila společnost PARADISE ISLANDS HOLDING LTD., se sídlem Suite 13, First Floor, Oliaji Trade Centre, Francis Rachel Street, Victoria, Mahé, Seychely, reg. č. 008477, zapsaná do Rejstříku společností vedených pro Seychelskou republiku podle Zákona o mezinárodních obchodních společnostech, 1994, jednající Mariosem Corniotisem, jednatelem společnosti, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) dále jen o. s. ř. , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce posouzení, zda je dána překážka věci rozhodnuté ve vztahu k opakovanému návrhu oprávněné podle ustanovení § 107a o. s. ř. na vstup nové oprávněné do řízení na její místo s odůvodněním, že od doby rozhodnutí o dřívějším návrhu se majetková situace nové oprávněné změnila natolik, že již není důvod se obávat, že nebude schopna dostát své povinnosti k náhradě případných nákladů exekuce, a to za situace, kdy dřívější návrh na vstup téhož subjektu do řízení byl zamítnut proto, že smlouva o postoupení pohledávky, o kterou byl návrh opřen, je zneužitím práva ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen obč. zák. ), v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 13. října 2016, č. j. 20 Cdo 3537/2016-360, uvedl, byl-li předchozí návrh na vstup nového oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř. zamítnut proto, že zneužitím práva podle ustanovení § 8 obč. zák. s cílem poškodit zájmy jiných účastníků exekuce nebo exekutora bylo již samotné postoupení pohledávky, na jehož základě byl posléze návrh na vstup nového oprávněného do řízení podán, pak věcnému projednání opětovného návrhu na vstup téhož subjektu do řízení na straně oprávněné odůvodněného změněnými okolnostmi na straně tohoto subjektu (např. v tom, že v mezidobí se stal solventním a jeho majetek se nachází v České republice, takže již není odůvodněna obava, že by případná pohledávka náhrady nákladů exekuce byla nevymahatelná) brání překážka věci rozhodnuté, neboť jestliže je zneužitím práva podle ustanovení § 8 obč. zák. samotná smlouva o postoupení pohledávky, musí tedy být zneužitím práva (ve smyslu ustanovení § 2 o. s. ř.) i na postoupení pohledávky navazující návrh na vstup jiného oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř.
Uzavřel-li soud, který rozhodoval o prvním návrhu oprávněné ze dne 16. října 2014 (Městský soud v Praze v unesení ze dne 20. března 2014, č. j. 18 Co 73/2015-101), že dřívější návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř. je zneužitím práva proto, že již smlouva o postoupení pohledávky ze dne 26. května 2014, byla zneužitím práva, není přípustné pro existenci překážky věci pravomocně rozhodnuté podat opětovný návrh podle ustanovení § 107a o. s. ř., jenž bude opřen o tom, že se od posledního návrhu změnily majetkové poměry subjektu, který má do řízení vstoupit na místo oprávněné. Změna v majetkových poměrech této osoby je totiž zcela irelevantní, protože nemůže ničeho změnit na tom, že již samotná smlouva o postoupení pohledávky je zneužitím práva, takže zneužitím práva musí být i návrh na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř., který je podáván na jejím základě.
Odvolací soud proto správně uzavřel, že opakovaný návrh oprávněné na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř. je zjevně bezúspěšný, a proto je možné jej pokládat za obstrukční a není důvod o něm rozhodovat [a exekuci lze bez dalšího zastavit podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je jeho právní závěr správný].
S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. 1. 2017 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu