20 Cdo 3575/2007
Datum rozhodnutí: 23.07.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3575/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B., s. p. v likvidaci , zastoupeného advokátem, proti povinnému J. B., zastoupenému opatrovnicí J. S., pro 12.105,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. E 977/2000, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2006, č. j. 53 Co 335/2006-37, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 26. 10. 2004, č. j. E 977/2000-27, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zastavil podle ustanovení § 326a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), výkon rozhodnutí (nařízený podle svého vykonatelného rozsudku ze dne 29. 5. 1996, sp. zn. 16 C 143/94, usnesením ze dne 25. 8. 2000, č. j. E 977/2000-9), a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že jelikož na všech zjištěných místech byl soupis movitých věci bezúspěšný a oprávněný nesdělil okresnímu soudu jiné místo, kde by byly umístěny věci povinného, byl dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí.


V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., oprávněný namítá, že nebyl uvědomen o datu provádění soupisu a ani mu nebyl předán protokol o bezvýslednosti soupisu, čímž se odvolací soud vůbec nezabýval. Poukázal na nesrovnalost v datech, kdy podle odůvodnění soudu prvního stupně vykonavatel dožádaného soudu dne 30. 3. 2004 nenalezl žádné postižitelné věci, ačkoli dožádání je ze dne 22. 4. 2004. Navrhl zrušení usnesení odvolacího soudu.


Dovolání není přípustné.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před 1. 4. 2005 (čl. II, bod 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb.).


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Případná existence vad řízení (které ovšem dovolací soud zkoumat nemohl) založit přípustnost dovolání způsobilá není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1320/2002). K vadám řízení sice dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti, tedy i když v dovolání uplatněny nejsou, avšak pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.). Taková situace však v dané věci nenastala.


Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesl, avšak jejich hodnocením k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci dovoláním otevřené právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, neboť není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.


Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle § 326a o. s. ř. soud výkon rozhodnutí zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smyslem § 326a o. s. ř. je odklidit výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného (viz Důvodovou zprávu k novele občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 30/2000 Sb.). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 481/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2008, sp. zn. 20 Cdo 991/2007).


Jen pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že není správná námitka oprávněného týkající se nezaslání protokolu o bezvýslednosti soupisu, neboť žádné ustanovení občanského soudního řádu soudu tuto povinnost neukládá. Naopak je povinností oprávněného, aby po výzvě soudu (tj. v projednávané věci vyrozuměním ze dne 1. 7. 2004 na čl. 25, doručeným uložením na poště dne 26. 7. 2004) v určené lhůtě označil jiné místo, kde má povinný své věci a kde lze výkon rozhodnutí úspěšně provést. Pokud tak neučiní nebo na jím označeném místě bude soupis bezvýsledný, soud výkon rozhodnutí podle § 326a o. s. ř. zastaví.


Dovolatel navíc všemi svými námitkami (neuvědomění o provádění soupisu, nezaslání protokolu o bezvýslednosti soupisu, nesprávné datum provedení pokusu o soupis věcí resp. datum dožádání soudu) uplatňuje výhradně vady řízení, jež však přípustnost dovolání (jak již bylo řečeno) podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nemohou.


Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.


Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by jinak měl podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 23. července 2009


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.


předsedkyně senátu