20 Cdo 3572/2012
Datum rozhodnutí: 23.05.2013
Dotčené předpisy: § 267 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




20 Cdo 3572/2012


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobkyně J. K. , zastoupené Mgr. Martinem Charvátem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 728/2, proti žalované TWO ROSES COMPANY a. s. , se sídlem v Brně, Dobrovského 675/4, identifikační číslo osoby 26921171, zast. Mgr. Martinem Bařinkou, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, o vyloučení věci z exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 18 C 17/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 37 Co 238/2010-74, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):


Krajský soud napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 31. 3. 2010, č. j. 18 C 17/2008-55, kterým Městský soud v Brně zamítl žalobu, aby soud vyloučil z exekuce nařízené na základě usnesení téhož soudu ze dne 18. 4. 2003, č. j. 69 Nc 1869/2003-3, ideální 1/2 pozemku parc. č. 1086/3 o v ýměře 6008 m2, zapsaného na listu vlastnictví č. 851 pro katastrální území S. (výrok I.) a žalobkyni uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 9 600,- Kč (výrok II.), současně také uložil žalobkyni zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 9 600,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvod pro vyloučení věci z exekuce není dán. Exekuce byla nařízena podle vykonatelného exekutorského zápisu ze dne 13. 12. 2002, sp. zn. EZ 07/02, pro částku 2 235 000,- Kč s příslušenstvím a pro 675 000,- Kč a smluvní pokutu. Soudní exekutor vydal exekuční příkaz na prodej nemovitosti dne 2. 5. 2003, č. j. EX 550/03-3, tedy ještě za trvání manželství žalobkyně a jejího manžela. To bylo pravomocně rozvedeno ke dni 18. 6. 2004. Pozemek parc. č. 1086/3 náležející do společného jmění manželů (dále též jen SJM ) proto nelze z exekuce z žádného důvodu uvedeného v § 267 odst. 2 o. s. ř. vyloučit.

Žalobkyně, jež přípustnost dovolání dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedla, že za trvání manželství neuzavřela se svým bývalým manželem žádnou dohodu o zúžení a vypořádání SJM, stejně tak po rozvodu manželství nepodali návrh na vypořádání SJM, proto po třech letech po rozvodu manželství nabyli pozemek do podílového spoluvlastnictví (§ 150 odst. 4 obč. zák.). V době rozhodování soudem prvního stupně tak již byla dovolatelka podílovou spoluvlastnicí uvedeného pozemku. Protože pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o. s. ř.), měl soud prvního stupně ideální polovinu nemovitosti náležející žalobkyni podle § 267 odst. 1 o. s. ř. vyloučit. Navrhla proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. 3. 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Hodnocením všech námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Vymáhaná pohledávka vznikla za trvání manželství žalobkyně a jejího manžela, proto ve smyslu § 42 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ), lze postihnout majetek náležející do SJM. Skutečnost, že následně po nařízení exekuce a vydání exekučního příkazu na prodej pozemku bylo manželství rozvedeno, že nedošlo k uzavření dohody o vypořádání SJM a že po uplynutí tříleté lhůty měli bývalí manželé nabýt pozemek do podílového spoluvlastnictví, není významná.

Podstatné totiž je, že dotčené nemovitosti náležely do SJM a že v době zahájení exekuce účinky vypořádání SJM (ať již dohodou či ze zákona) dosud nenastaly (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2084/2011).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je tedy podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

Dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, žalované dle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1, § 243b odst. 5 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. května 2013

JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph. D.
předsedkyně senátu