20 Cdo 3563/2016
Datum rozhodnutí: 09.11.2016
Dotčené předpisy: § 268 odst. 1 písm. h) předpisu č. 99/1963Sb.



20 Cdo 3563/2016

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené JUDr. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Letenská č. 121/8, proti povinnému M. M. pro 156 187,29 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 Nc 5854/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2016, č. j. 72 Co 22/2016-270, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 občanského soudního řádu a že věc je třeba i v současné době - vzhledem k tomu, že řízení v projednávané věci bylo zahájeno v době před 1.1.2014 - posoudit (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen "o.s.ř."), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním napadeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 7.10. 2015 č.j. 38 Nc 5854/2009-177, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 k podnětu exekutora předmětnou exekuci zcela zastavil s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (výrok I), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II) a oprávněné uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi JUDr. Tomáši Vránovi na nákladech exekuce 7 865,- Kč (výrok III).

Dovolatelka má na rozdíl od odvolacího soudu za to, že s ohledem na dikci ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení, ve znění od 1. 4. 2012, soud může exekuci zastavit s odkazem na ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. jen k návrhu povinného (spotřebitele), nikoliv z moci úřední. Je tomu tak i v případě, že důvodem pro zastavení exekuce je skutečnost, že exekuční titul (rozhodčí nález) byl vydán rozhodcem, který k tomu nebyl oprávněn. K zastavení exekuce nemělo dojít, jestliže současně nebyl odklizen nevykonatelný exekuční titul. Ohledně jí uložené povinnosti k náhradě nákladů exekutora dovolatelka vyjádřila názor, že jí nelze přičíst zavinění na zastavení exekuce, neboť vstoupila do řízení, které bylo řádně zahájeno jejím právním předchůdcem (Komerční bankou, a. s.), o nařízení exekuce rozhodl exekuční soud, dovolatelka nebyla stranou, která rozhodčí doložku sjednala. Konečně dovolatelka uvedla, že ještě před případným zastavením exekuce je třeba v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu rozhodnout o jejím návrhu na vstup nového oprávněného do řízení podle ustanovení § 107a o. s. ř.

Právní závěr odvolacího soudu o tom, že exekuci je třeba podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. za výše popsaných skutečností zastavit, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, který již opakovaně uvedl, že nařízený výkon rozhodnutí (exekuci) soud zastaví i bez návrhu vždy, existuje-li taková relevantní okolnost, pro niž je provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) nepřípustné. Ani případná právní moc usnesení o nařízení výkonu nezhojí vady bránící provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) a existující již v době jeho vydání. Nařízenou exekuci lze zastavit také tehdy, zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 1828/2011, či usnesení ze dne 16. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 4302/2011). Dovolací soud též v řadě rozhodnutí (např. v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovaném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) uzavřel, že byl-li rozhodce určen odkazem na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena a zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu zastavit pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (tj. i bez návrhu - srov. dále též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2014, sp. zn. 21 Cdo 3670/2014, nebo ze dne 9. června 2015, sp. zn. 21 Cdo 3965/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3396/2014, rovněž i usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1380/15). Jde-li o výhradu dovolatelky, že o zastavení exekuce bylo rozhodnuto, aniž by soud rozhodl o jejím dřívějším návrhu na postup podle ustanovení § 107a o. s. ř., je třeba poukázat na skutečnost, že odvolací soud o tomto návrhu podaném v průběhu řízení o odvolání rozhodl, a to usnesením ze dne 6. 4. 2016, č. j. 72 Co 22/2016-257, jež bylo straně oprávněné doručeno dne 11. 4. 2016. Napadá-li dovolatelka rozhodnutí odvolacího soudu i v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku III o náhradě nákladů soudního exekutora, není dovolání podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2013 přípustné, protože tímto výrokem bylo rozhodnuto o plnění nepřevyšujícím 50 000,- Kč.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dovolání oprávněné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Oprávněná byla v dovolacím řízení neúspěšná, povinnému ani exekutorovi žádné náklady během řízení o dovolání podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2016

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu