20 Cdo 3559/2006
Datum rozhodnutí: 15.03.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3559/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B. S., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1) P. P., zastoupenému advokátem, a 2) P. spol. s r. o., zastoupené advokátem, za účasti manželky povinného 1) I. P., zastoupené advokátem, pro 1.700.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 30 E 1131/2001, o dovolání povinné 2) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, č.j. 20 Co 129/2005, 20 Co 130/2005-142, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Povinná 2) je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.200,- Kč k rukám advokátky.


III. Ostatní účastníci ve vzájemném vztahu nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 5. 2. 2004, č.j. 30 E 1131/2001-57 (kterým okresní soud nařídil proti povinné 2/ podle svého rozsudku ze dne 11. 4. 1996, č.j. 10 C 234/96-27, ve spojení s rozsudkem téhož soudu ze dne 9. 6. 1999, č.j. 10 C 535/97-125, výkon rozhodnutí), doplněné usnesením ze dne 24. 11. 2004, č.j. 30 E 1131/2001-92, jímž okresní soud zastavil řízení o výkon rozhodnutí proti povinnému 1) a jeho manželce. Odvolací soud dospěl k závěru, že všechny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí jsou splněny. Splněním vymáhané povinnosti se soud nezabývá při nařízení výkonu rozhodnutí, ale až v řízení o návrhu na jeho zastavení. Smlouva uvedená ve výroku rozsudku, jímž bylo vyhověno odpůrčí žalobě oprávněného, koresponduje se smlouvou, jež je nabývacím titulem povinné 2) k postiženým nemovitostem. Námitku, že oprávněný nedoložil exekuční titul ani další podkladová rozhodnutí opatřená doložkami vykonatelnosti, shledal odvolací soud nedůvodnou. Zastavení řízení vůči povinnému 1) a jeho manželce bylo namístě, neboť oprávněný vzal návrh na nařízení výkonu rozhodnutí proti nim zpět.


V dovolání jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) povinná 2) namítá existenci dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Je přesvědčena, že námitkou splnění vymáhané povinnosti se ve stádiu nařízení výkonu rozhodnutí musí zabývat alespoň odvolací soud, neboť v odvolání lze podle § 254 odst. 4 o.s.ř. uvádět nové skutečnosti a důkazy. Vadu řízení spatřuje jednak v tom, že odvolací soud nepřihlédl k potvrzení o úhradě dluhu, jednak v tom, že její odvolání soud z obsahového hlediska (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) neposoudil jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. S I. P. soud sice komunikoval jako s účastnicí řízení, ale nezasílal jí některá rozhodnutí, takže byla vystavena značné nejistotě. Nakonec řízení vůči ní zastavil, ačkoli správně měl návrh proti ní a P. P. odmítnout. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena věcně příslušnému soudu k dalšímu řízení.


Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Otázku, zda se soud při nařízení výkonu rozhodnutí zabývá námitkou zániku vymáhaného práva, soud vyřešil v souladu s konstantní judikaturou, podle níž tato skutečnost je významná toliko v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


V části, v níž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, není dovolání přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán (jak je tomu i v souzené věci, v níž odvolací soud v předchozím zrušujícím usnesení pouze vyzval soud prvního stupně k postupu podle § 43 o.s.ř.), přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


Dovolatelka argumenty ve prospěch závěru, že napadené usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu sice přednesla, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Otázku, zda se soud při nařízení výkonu rozhodnutí zabývá zánikem vymáhané povinnosti, vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou soudní praxí, jež ji zodpověděla záporně a dovodila, že tato skutečnost je relevantní teprve ve stádiu zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. 5 Cz 57/65, uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR č. 9, ročník 1965 pod č. 69).


Námitkou (ostatně vzhledem k výše uvedenému nedůvodnou), že odvolací soud nepřihlédl k dovolatelkou předloženému potvrzení o úhradě dluhu, jakož i námitkou, že soud prvního stupně neposoudil její odvolání podle obsahu jako návrh na zastavení výkonu rozhodnutí, uplatňuje dovolatelka dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který jak již bylo uvedeno přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže.


Námitkami, že soud I. P. nedoručoval některé písemnosti a vystavil ji tak značné nejistotě a následně řízení proti ní a povinnému 1) zastavil, ačkoli správně měl návrh proti nim odmítnout, brojí dovolatelka (posuzováno podle obsahu) proti usnesení odvolacího soudu v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení vůči povinnému 1) a jeho manželce. V této části však není dovolání povinné 2) subjektivně přípustné, neboť napadené usnesení se jí v této části netýká a o nerozlučné společenství účastníků nejde (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 8. 1993, sp. zn. 1 Cdo 36/93, uveřejněné v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 3, ročník 1994 pod č. 41).


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


Protože dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5, věty první, o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 7.125,- Kč, představující sazbu odměny za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6., § 12 odst. 1 písm. a/ bod 1., § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění do 31. 8. 2006), sníženou o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 75,- Kč paušální náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve smyslu § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění do 31. 8. 2006. Ostatním účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).


V Brně dne 15. března 2007


JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.


předsedkyně senátu