20 Cdo 3547/2008
Datum rozhodnutí: 05.03.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3547/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněných a) J. K. a b) J. K., zastoupených advokátem, proti povinné JUDr. J. Š., správkyni konkurzní podstaty úpadce J. K., zastoupené advokátem, pro 26.875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 7979/2006, o dovolání oprávněných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2007, č. j. 62 Co 57/2007-28, takto:


I. Dovolání proti výroku I. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2007, č. j. 62 Co 57/2007-28, jímž bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 změněno tak, že návrh na nařízení exekuce byl zamítnut, se zamítá.


II. Dovolání proti výroku II. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 5. 2007, č. j. 62 Co 57/2007-28, jímž bylo rozhodnuto o nákladech exekuce, se odmítá.


III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 8. 2006, č. j. 33 Nc 7979/2006-10, ve znění opravného usnesení ze dne 21. 9. 2006, č. j. 33 Nc 7979/2006-14 (jímž obvodní soud nařídil podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2006, č. j. 13 Cmo 40/2006-214, k vymožení nákladů řízení ve výši 26.875,- Kč, jakož i nákladů exekuce, které budou určeny příkazem k úhradě nákladů exekuce, exekuci, a jejím provedením pověřil Mgr. Z. B., soudní exekutorku), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl (výrok I.) a oprávněným uložil zaplatit povinné náklady soudní exekutorky (výrok II.). Odvolací soud shledal námitku povinné o nedostatku věcné pasivní legitimace důvodnou. I když exekuční titul směřuje proti správkyni konkurzní podstaty, je v řízení pasivně legitimován úpadce, jehož majetek, dříve patřící do konkurzní podstaty, má být postižen.


Rozhodnutí odvolacího soudu napadli oprávnění dovoláním, v němž namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen o. s. ř. /); mají za to, že soud nesprávně hodnotil pasivní legitimaci strany povinné. Pohledávka proti povinné je pohledávkou za podstatou ve smyslu § 31 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen zákon č. 328/1991 Sb. ). Z exekučního titulu je zřejmé, že povinnost úhrady nákladů řízení ve výši 26.875,- Kč, tj. vymáhané pohledávky, byla jednoznačně stanovena povinné, JUDr. J. Š., a proto nemohl být návrh na exekuci veden proti jiné osobě, než té, která byla v exekučním titulu jednoznačně určena. Dále uvádí, že neexistuje jakákoliv jiná listina, kterou by bylo prokázáno, že došlo k přechodu povinností na jinou osobu . Na základě usnesení o nařízení exekuce byl vydán exekuční příkaz ze dne 19. 12. 20069, č. j. 001 Ex 122/06, na provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu, který je účtem správkyně konkurzní podstaty a týká se konkurzní podstaty, tedy nejde o osobní účet povinné. Pokud tedy exekuce nesměřovala na soukromý majetek povinné, ale na podstatu úpadce spravovanou povinnou, je stanovisko odvolacího soudu, že pohledávka nemůže být uspokojena z majetku správkyně konkurzní podstaty, liché. Pokud by akceptovali právní závěr odvolacího soudu, pak by nemohlo vůbec dojít k zahájení exekučního řízení, neboť by zde nebyl vůči úpadci exekuční titul , což by vedlo k nemožnosti exekuce a bylo by porušeno právo oprávněného k vymožení svého nároku exekuční cestou, tedy by bylo protiprávně zasaženo do jeho práv a svobod stanovených Listinou . Pohledávka dle dovolatelů proto měla být uspokojena z majetku konkurzní podstaty úpadce, který je spravován povinnou, když sám úpadce nemá k majetku jakýkoliv přístup. Dále namítají, že Obvodní soud pro Prahu 1 a ustanovený exekutor nezpochybnili právo oprávněných vymáhat pohledávku proti povinné, nezpochybnili postavení povinné v exekučním řízení, a především nepoučili oprávněné, že povinná není v tomto řízení pasivně legitimována. V otázce nákladů exekuce pak poukazují na § 150 o. s. ř., který umožňuje náklady nepřiznat. Domnívají se, že jelikož soud prvního stupně ani exekutorka neupozornili oprávněné v rámci své zákonné povinnosti, že povinná není v tomto řízení pasivně legitimována, měla by tyto náklady nést exekutorka, popřípadě soud. V závěru navrhují, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil v plném rozsahu a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Dovolání (ve věci samé) přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. není důvodné.


Jelikož vady podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud je-li dovolání přípustné povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3, věta druhá, o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu právní názor odvolacího soudu o nedostatku věcné pasivní legitimace povinné.


Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale a o takový případ jde v souzené věci i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.


V otázce, kdo je pasivně legitimován v exekučním řízení pro vymožení pohledávky přiznané exekučním titulem vůči správci konkurzní podstaty, byla soudní praxe usměrněna usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. 21 Co 528/2003, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2005 pod č. 2. V něm soud dovodil, že pasivně legitimovaným je v tomto případě úpadce, neboť i pohledávka za podstatou může být uspokojena jedině z majetku konkurzní podstaty (jehož vlastníkem zůstává i po prohlášení konkurzu úpadce), nikoli z majetku správce (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 29 Odo 17/2003, uveřejněný v Soudní judikatuře č. 9, ročník 2005 pod č. 147).


V nalézacím řízení vystupovala povinná jako žalobkyně proto, že prohlášením konkurzu na ni přešlo oprávnění nakládat s majetkem patřícím do konkurzní podstaty; v exekučním řízení je však pasivně legitimován úpadce. Proto také není rozhodné, že exekucí nebyl postižen osobní účet povinné, ale účet, se kterým povinná disponuje jako správkyně konkurzní podstaty úpadce J. K. Závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace povinné je tak správný.


V části, v níž dovolatelé napadají usnesení odvolacího soudu ve výroku o nákladech exekuce (výrok II.), není dovolání přípustné.


Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech exekuce přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod poř. č. 70, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 1, ročník 2003, pod č. 4).


Jelikož dovolatelům se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného usnesení ve věci samé (ve výroku jímž bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 změněno tak, že návrh na nařízení exekuce byl zamítnut) zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud v této části dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř. zamítl. V části týkající se nákladů exekuce pak dovolání podle § 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.; povinné, jež by měla na náhradu právo, náklady tohoto řízení podle obsahu spisu nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 5. března 2009


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu