20 Cdo 3535/2007
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 3535/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Krajského soudu v Plzni proti povinnému R. B., zastoupenému advokátem, pro 17.200,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 E 756/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 11. 2006, č. j. 12 Co 583/2006-12, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 8. 2006, č.j. 24 E 756/2006-3, jímž okresní soud nařídil podle usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 1 Nt 356/2005, k vymožení pohledávky 17.200,- Kč výkon rozhodnutí srážkami z pracovní odměny povinného. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí za splněny, zejména uzavřel, že při nařízení výkonu rozhodnutí soud nepřezkoumává pracovní zařazení povinného ani jeho majetkové poměry.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ). Prosazuje, že náklady vynaložené státem na obhájce, k jejichž vymožení byl výkon rozhodnutí nařízen, nese ve smyslu § 151/1 tr.ř. stát. S ohledem na své majetkové poměry dovolatel nemá na úhradu těchto nákladů finanční prostředky. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil s tím, aby odvolací soud ve věci znovu jednal a rozhodl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.



Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Tímto důvodem je pak dovolací soud vázán (včetně jeho obsahového vymezení) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Dovolatel sice pokládá napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, neuvádí však, v čem tento význam spatřuje a hodnocením v dovolání obsažené argumentace k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Ta je jednotná v tom, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4). Pro nařízení výkonu rozhodnutí nejsou podstatné ani majetkové a sociální poměry povinné osoby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 457/2005).

Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné však v tomto stadiu řízení náklady nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků (§ 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009



JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu