20 Cdo 3509/2008
Datum rozhodnutí: 22.04.2009
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3509/2008


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. K., zastoupeného advokátkou, proti povinným 1) J. P., zastoupené advokátem, 2) Ing. R. P., zastoupenému advokátem, pro 2.060.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. E 43/97, o dovolání druhého povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2008, č.j. 14 Co 79/2008, 80/2008-608, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Odůvodnění:


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 12. 2005, č.j. E 43/97-505, jímž obvodní soud zamítl návrh povinných na zastavení výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením ze dne 30. 5. 1997, č.j. E 43/97-12a), a usnesení ze dne 20. 12. 2005, č.j. E 43/97-528, kterým obvodní soud nevyhověl námitkám, jimiž povinní popírali pravost pohledávky oprávněného, a z rozdělované podstaty 1.833.333,30 Kč uspokojil pohledávku státu na nákladech řízení ve výši 6.761,10 Kč a pohledávku oprávněného v části 1.826.572,20 Kč. Odvolací soud po doplnění dokazování usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, č.j. 11 Cmo 57/2007-214, zejména uzavřel, že dovolání podané druhým povinným (dále jen povinný ) proti tomuto usnesení, kterým vrchní soud potvrdil usnesení, jímž městský soud zamítl žalobu pro zmatečnost, jíž povinný napadl usnesení, kterým městský soud odmítl pro opožděnost odvolání povinného proti exekučnímu titulu, nemůže být důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí a ani pro námitky proti pravosti pohledávky oprávněného. Odvolací soud dále uzavřel, že v exekučním řízení se nelze zabývat námitkami, že exekuční titul není protože žalovaní neměli být zavázáni k plnění společně a nerozdílně, ale podle svých podílů v kupní smlouvě správný.


Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), namítá, že vykonávací řízení je vedeno předčasně, neboť otázka, zda odvolání povinného proti exekučnímu titulu bylo včasné (respektive zda je městský soud povinen včasnost přezkoumat), je řešena v dovolacím řízení vedeném Nejvyšším soudem pod sp. zn. 21 Cdo 893/2008; v případě úspěchu tohoto dovolání je velmi pravděpodobné, že bude exekuční titul zrušen. Poukazuje přitom na označené usnesení Městského soudu v Praze, v němž je otázka solidarity kupujících vyřešena opačně než v podkladovém rozsudku. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí obou stupňů zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž byla potvrzena usnesení, kterými soud prvního stupně rozhodl ve věci zastavení výkonu rozhodnutí a o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. d) a f) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesením soudu prvního stupně nepředcházela dřívější, odvolacím soudem zrušená, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem, kterým dovolatel správnost rozhodnutí poměřuje, je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).


V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 8. 1993, sp. zn. 26 C 285/93, jímž byli J. P., Ing. R. P. (povinný) a J. P. zavázáni zaplatit společně a nerozdílně oprávněnému částku 2.060.000,- Kč se specifikovaným příslušenstvím. Proti rozsudku podal pouze povinný odvolání, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 3. 2003, č.j. 20 Co 36/2003-60, pro opožděnost odmítl. Toto usnesení napadl povinný žalobou pro zmatečnost, kterou včetně návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku zamítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 11. 2006, č.j. 66 C 9/2003-190, potvrzeným k odvolání povinného usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, č.j. 11 Cmo 57/2007-214.


Dovolatel sice má napadené rozhodnutí za zásadního právního významu, neuvádí však, v čem tento význam spatřuje, a hodnocením argumentace v dovolání obsažené k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.


Přípustnost dovolání není s to založit námitka stran podaného dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, č.j. 11 Cmo 57/2007-214. Podání tohoto mimořádného opravného prostředku v řízení o žalobě pro zmatečnost nemá za následek pozbytí vykonatelnosti exekučního titulu, tato okolnost nezakládá žádný z důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 o.s.ř.) a nemá vliv na pravost pohledávky oprávněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 336/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 6/1997 pod č. 50). Nad rámec výše uvedeného se dodává, že dovolání povinného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 10. 2007, č.j. 11 Cmo 57/2007-214, Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 1. 2009, č.j. 21 Cdo 893/2008-236, odmítl.


Výrazem ustálené soudní praxe je závěr odvolacího soudu, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2004 pod č. 62, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2000 pod č. 4, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7/2005 pod č. 58).


Není-li dovolání přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (dovolatel na náhradu svých nákladů právo nemá a ostatním účastníkům v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. dubna 2009


JUDr. Pavel Krbek, v. r.


předseda senátu