20 Cdo 3499/2012
Datum rozhodnutí: 26.06.2013
Dotčené předpisy: § 132 o. s. ř., § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012



20 Cdo 3499/2012 U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné J. F. , zastoupené JUDr. Květoslavou Tomanovou, advokátkou se sídlem v Tachově, náměstí Republiky 87, proti povinnému F. Š. , zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, pro 72 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 11 Nc 2652/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 4. října 2011, č. j. 56 Co 319/2011-176, takto:

Dovolání se odmítá .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. ledna 2011, č. j. 11 Nc 2652/2004-151, kterým soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Povinný tvrdil, že prostřednictvím své manželky na vymáhanou pohledávku zaplatil 180 000,- Kč a nikoliv 18 000,- Kč, jak uvádí oprávněná. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, že listina ze dne 16. února 2004 není spolehlivým důkazem o tom, že oprávněná převzala od manželky povinného 180 000,- Kč. Uvedl, že listina (jež byla podrobena znaleckému zkoumání v rámci trestního řízení vedeném u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 2 T 38/2006, v němž povinný i jeho manželka byli zproštěni obžaloby podané pro trestný čin podvodu) obsahuje nelogické abnormality, na základě nichž lze dovodit možnou dodatečnou manipulaci s textem po 16. únoru 2004. Závěr, že povinný zaplatil jen 18 000,- Kč, je podle soudu podpořen i svědeckými výpověďmi Mgr. B. a paní D., na něž se oprávněná obrátila s dotazem, že povinný jí hodlá zaplatit 18 000,- Kč, zda je povinna částku přijmout a jak má převzetí částky povinnému potvrdit.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedl, že znalec Mgr. Jan Klapač konstatoval, že listina znějící na částku 180 000,- Kč není falsifikát, že ale ke zkoumání nesrovnalostí týkajících se teček apod., nemá potřebnou kvalifikaci. Povinný zdůraznil, že listina obsahuje i slovní vyjádření částky, a proto závěr o nevěrohodnosti listiny považuje za zjevný výmysl soudu prvního stupně. Připomněl, že jeho otec, který byl vyslechnut jako svědek, potvrdil, že mu půjčil 30 000,- Kč na splacení dluhu, a že věděl, že dalších 150 000,- Kč má povinný připraveno. Rovněž výpis z účtu u ČSOB svědčí o tom, že povinný s manželkou vybrali předtím, než oprávněné vrátili 180 000,- Kč, částku 116 000,- Kč. Povinný dále uvedl, že odvolací soud se opírá o tvrzení a důkazy, které ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí považoval za spekulativní a nevěrohodné. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na zastavení exekuce, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.), ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen ex. řád ). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesením Krajského soudu v Plzni z 13. dubna 2010, č. j. 56 Co 57/2010-105, bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Tachově z 9. září 2009, č. j. 11 Nc 2652/2004-74, jímž soud prvního stupně rozhodl ve věci samé stejně jako ve svém následném rozhodnutí), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. prosinci 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. března 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné), podle něhož je dovolání přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Dovolatel nenamítá, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, a ani posouzením námitek v dovolání uvedených ke splnění této podmínky dospět nelze.

Povinný totiž ač jej výslovně ohlašuje ve skutečnosti neuplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. v tom smyslu, jak toto ustanovení vykládá judikatura i odborná literatura, nýbrž nesprávné právní posouzení věci vytýká teprve jako důsledek nesprávně, případně neúplně zjištěného skutkového stavu (srov. například rozsudek z 28. srpna 1993, sp. zn. 1 Cdo 11/93, uveřejněný v Bulletinu Vrchního soudu v Praze, ročník 1994, pod č. 19, v němž vrchní soud uzavřel, že za nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ustanovení /nyní/ § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nelze považovat hodnotící závěr odvolacího soudu o učiněných skutkových zjištěních, byť právě ten je rozhodující pro aplikaci konkrétního hmotněprávního ustanovení; tomuto názoru pak odpovídá i závěr přijatý v rozsudku z 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 6/2005, pod pořadovým číslem 98, v němž Nejvyšší soud dovodil, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. správné, dovolací soud vychází ze skutkových závěrů odvolacího soudu, což platí i tehdy, jsou-li tyto skutkové závěry rovněž zpochybněny prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/, případně odst. 3 o. s. ř.

Námitkami, brojícími proti závěru odvolacího soudu o nespolehlivosti listiny ze dne 16. února 2004 jako důkazu o zaplacení 180 000,- Kč, dovolatel vyjadřuje nesouhlas s hodnocením důkazů; to však dovoláním úspěšně napadnout nelze, a to ani dovolacími důvody ohlášenými ani důvody jinými. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.) - jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že soud neměl uvěřit vyslýchanému svědkovi, nebo že měl uvěřit svědkovi jinému, případně že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, apod. To znamená, že hodnocení důkazů a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek z jiných než z výše uvedených důvodů dovoláním úspěšně napadnout nelze (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II., § 201-376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1920 s.).

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. ex. řádu).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. června 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D. předsedkyně senátu