20 Cdo 3432/2009
Datum rozhodnutí: 21.02.2011
Dotčené předpisy: § 44 odst. 6 písm. f) předpisu č. 120/2001Sb. ve znění do 31.10.2009




20 Cdo 3432/2009

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Pražská plynárenská, a. s. , se sídlem v Praze 1, Národní třída 37, identifikační číslo osoby 601 93 492, zastoupené JUDr. Petrem Santarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Hybernská 32, proti povinnému P. N. , zastoupenému opatrovníkem Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Rozcestí 6/1434, pro 354,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. Nc 12402/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2009, č. j. 19 Co 186/2009-23, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud napadeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti usnesení ze dne 23. 9. 2003, č. j. Nc 12402/2003-3, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 11. 1. 2000, č. j. 12 C 298/99-15, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 354,80 Kč s úroky z prodlení ve výši 21 % ročně z této částky od 7. 1. 1998 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 1 650,- Kč a nákladů exekuce, které budou vyčísleny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Grosama. Uzavřel, že povinný nezpochybnil žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce a že podepisování soudních rozhodnutí je ve svých podrobnostech upraveno ve Vnitřním a kancelářském řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy (Instrukce Ministerstva spravedlnosti 505/2001). Dle § 14 odst. 1 kancelářského řádu podepisuje předseda senátu originál rozhodnutí. Ten je zařazen v exekučním spisu. Stejnopisy, které jsou doručovány účastníkům, jsou podle § 17 kancelářského řádu podepisovány vedoucím kanceláře nebo zmocněným zaměstnancem s poznámkou za správnost vyhotovení . To platí i pro rozhodnutí vydaná soudcem v exekučním řízení podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ).

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Uvedl, že v § 44 odst. 6 písm. f) zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2009 je výslovně stanoveno, že usnesení o nařízení exekuce obsahuje podpis soudce. Zákon má přednost před kancelářským řádem, na který odvolací soud odkazuje. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že usnesení o nařízení exekuce obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti a není důvod je rušit.

Dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen o. s. ř. .

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu (usnesení o odmítnutí odvolání), kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Ačkoliv povinný přisuzuje napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, hodnocením v dovolání obsažených argumentů k tomuto závěru dospět nelze.

Namítaný nedostatek podpisu soudce na stejnopisu usnesení o nařízení exekuce, lze podřadit pod tzv. jinou vadu řízení, která však nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Dále je třeba uvést, že i přes nepřesnou dikci § 44 odst. 6 písm. f) zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2009 je zřejmé, že soudce resp. předseda senátu podepíše jen originál usnesení, pro podepisování opisu či stejnopisů platí § 17 Instrukce Ministerstva spravedlnosti 505/2001-Org., ze dne 3. 12. 2001, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy (srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, 125 s.).

Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle § 243b odst. 5, § 218 c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. února 2011 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu