20 Cdo 3420/2012
Datum rozhodnutí: 22.08.2013
Dotčené předpisy: § 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012, § 267 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




20 Cdo 3420/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v právní věci žalobců a) R. Š. , b) P. Š., obou zastoupených JUDr. Vlastimilem Vezdenkem, advokátem se sídlem v Opavě, Hauerova 3, proti žalovanému CORSAIR (Luxembourg) N ° 11 S. A., registrační číslo : B 90.447, se sídlem Boulevard Konrad Adenauer, L 1115, Luxembourg 2, Lucemburské velkovévodství, zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 9 C 277/2006, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. října 2011, č. j. 56Co 358/2011-188, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Každý ze žalobců je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení částku 1 089 Kč k rukám Mgr. Soni Bernardové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Opavě rozsudkem ze dne 24. února 2011, č. j. 9 C 277/2006-122, zamítl žalobu, aby z exekuce vedené proti žalobkyni b) za účasti žalobce a) u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 199/2005 byla vyloučena členská práva a povinnosti žalobců jako společných členů družstva Rozvoj, Stavebního bytového družstva Opava, U Cukrovaru č. 9, a dále důchod vyplácený žalobci a) Českou správnou sociálního zabezpečení v Praze (výrok I). Dále zavázal žalobce společně a nerozdílně k úhradě nákladů řízení žalovaného ve výši 6 767,50 Kč (výrok II). Právo na náhradu nákladů řízení v další částce 6767,50 Kč žalovanému nepřiznal (výrok III).

Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobci jsou povinni zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení 12 446,- Kč. Uzavřel, že žalobkyně nemohla ve věci uspět se žádným z požadavků, neboť jako osoba povinná (proti níž se exekuce vede) není aktivně legitimována k žalobě o vyloučení věcí z exekuce. Dále se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že po zrušení exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka ze dne 11. května 2005, č. j. 59 EX 277/05-18, kterým bylo rozhodnuto o provedení exekuce srážkou z příjmu žalobce u České správy sociálního zabezpečení v Praze, je žaloba o vyloučení nároků žalobce a) na výplatu důchodu u ČSSZ z exekuce nedůvodná. Krajský soud rovněž nepřipustil změnu žaloby navrhovanou u odvolacího jednání, aby z exekuce byly vyloučeny peněžní prostředky sražené z důchodu žalobce, s odůvodněním, že v odvolacím řízení nelze uplatnit nový nárok (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Nárok na vyloučení peněžní částky z exekuce není totožný s nárokem na vyloučení důchodu z exekuce (tj. vyloučení pohledávky žalobce a/ za ČSSZ). Pokud jde o vyloučení členských práv a povinností žalobců jako společných členů družstva, soud uvedl, že žalobci podali přihlášku za člena družstva za trvání manželství. Vzniklo jim právo společného užívání družstevního bytu (které se v důsledku novely občanského zákoníku transformovalo s účinností od 1. ledna 1992 na právo společného nájmu družstevního bytu) a společné členství manželů ve stavebním bytovém družstvu (dále též jen družstvo nebo SBD ). Usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 1. dubna 2005, s účinky právní moci ke dni 28. květnu 2005, a exekučním příkazem soudního exekutora JUDr. Roberta Pazáka ze dne 10. května 2005, č. j. 59 EX 277/05-16, byly postiženy členské povinnosti a práva žalobců v družstvu Rozvoj. Exekuce byla nařízena na majetek povinné žalobkyně b) pro pohledávku 472 128,06 Kč s příslušenstvím, která vznikla za trvání manželství žalobců podle smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní oprávněného, tj. Českou spořitelnou, a. s., dne 2. prosince 1991. Citovaným usnesením a exekučním příkazem byla postižena práva a povinnosti žalobců v SBD náležející do jejich společného jmění manželů v souladu s § 262a odst. 1 věty první o. s. ř. Žalobce v řízení netvrdil, že existuje některý z důvodů vyjmenovaných v § 267 odst. 2 o. s. ř., pro který by měly být členské povinnosti a práva k družstevnímu bytu z exekuce, vedené proti žalobkyni b), vyloučeny.

Žalobci v dovolání, jehož přípustnost dovozují z § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., s tím, že soudy vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, namítají, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř.). Žalobci nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v případě postižení důchodu není již co z exekuce vylučovat (předmět sporu odpadl), jestliže exekutor exekuční příkaz zrušil usnesením ze dne 26. října 2010, č. j. 59 Ex 277/05-90. Uvedli, že srážky z důchodu žalobce byly prováděny od července 2005 do ledna 2011 na základě protiprávního příkazu, že mu byla sražena značná částka, která nebyla vrácena, a tuto situaci usnesení o zrušení exekučního příkazu neřeší. Podle jejich názoru také při jednání odvolacího soudu dne 25. října 2011 nedošlo k uplatnění nového nároku, který by neměl v dosavadních výsledcích řízení oporu. Žalobci se rovněž neztotožňují se skutkovým a právním závěrem odvolacího soudu, že žalobcům vzniklo společné členství v bytovém družstvu, případně že žalobce neprokázal, že by mu členství v bytovém družstvu vzniklo před uzavřením manželství s žalobkyní, a že by ke vzniku členství v bytovém družstvu došlo pouze v návaznosti na vynaložení finančních prostředků toliko jemu náležejících. Tento závěr je podle jejich názoru v rozporu s provedenými důkazy, neodpovídá zákonu ani stávající judikatuře. Pokud jde o vadu řízení, uvedli dále, že dne 25. října 2011 neměl odvolací soud jednat v nepřítomnosti žalobce, který svou nepřítomnost omluvil, doložil lékařskou zprávou a požádal o odročení jednání. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že rozsudek odvolacího soudu považuje za správný, pregnantně odůvodněný, podle něj soudy nepochybily ani v otázce skutkových zjištění, provedení dokazování, či v právních závěrech. Žalobci v dovolání nevymezili otázku zásadního právního významu. Žalovaný souhlasí se závěrem, že při zrušení exekučního příkazu odpadl předmět sporu, a již není co z exekuce vylučovat. Změna žaloby není s ohledem na § 216 odst. 2 o. s. ř. přípustná, protože nárok na vyloučení peněžní částky z exekuce, který má čistě majetkový charakter, není totožný s nárokem na vyloučení důchodu z exekuce, jenž má povahu pohledávky žalobce za ČSSZ. Neztotožňují-li se žalobci se skutkovými a právními závěry soudů obou stupňů, postrádá takto vyjádřený názor právní relevanci, neboť dovolatelé nespecifikují, kterým důkazům, zákonům nebo judikatuře přijaté skutkové a právní závěry neodpovídají. Neúčastí na jednání odvolacího soudu dne 25. října 2010 žalobce na svých procesních právech neutrpěl, neboť byl zastoupen ustanoveným advokátem. Žalovaný navrhuje, aby dovolací soud odmítl dovolání jako nepřípustné, případně zamítl jako nedůvodné, a uložil žalobcům společnou a nerozdílnou povinnost k náhradě nákladů řízení.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Je-li napadeným rozhodnutím rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl o zamítnutí žaloby na vyloučení věcí (členských práv a povinností v bytovém družstvu a dále důchodu vypláceného žalobci ČSSZ) z exekuce, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. prosinci 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu IV. ÚS 1572/11 ze dne 6. března 2012 zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné), podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Ten je dán zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Hodnocením námitek obsažených v dovolání nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Předně je třeba uvést, že právní závěr odvolacího soudu, že k žalobě o vyloučení věci z exekuce není žalobkyně jakožto osoba v exekuci povinná aktivně legitimována, zpochybněn žalobkyní nebyl. Nejvyšší soud v usnesení uveřejněném pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vysvětlil, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno. Lze proto uzavřít, že dovolání žalobkyně není přípustné.

Žalobce brojí proti právnímu závěru odvolacího soudu, že žalobcům vzniklo společné členství v bytovém družstvu, když žalobce neprokázal, že by mu členství v bytovém družstvu vzniklo před uzavřením manželství s žalobkyní, ani to, že ke vzniku členství v bytovém družstvu došlo pouze v návaznosti na vynaložení finančních prostředků toliko jemu náležejících. Podstatou jeho námitek je tedy nesouhlas se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, jež odvolací soud převzal. Námitky žalobce v tomto směru tak nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2012, sp. zn. 21 Cdo 2524/2012).

Dovolatel také nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v případě postižení jeho důchodu (postižení pohledávky za ČSSZ) v rámci exekuce vedené na majetek žalobkyně není již co z exekuce vylučovat - předmět sporu odpadl - jestliže exekutor exekuční příkaz, podle něhož se srážky realizovaly, zrušil usnesením ze dne 26. října 2010, č. j. 59 Ex 277/05-90, a že návrh na změnu žaloby, aby namísto vyloučení pohledávky žalobce za Českou správou sociálního zabezpečení z exekuce byly vyloučeny peněžní prostředky, které byly z důchodu sraženy, je uplatněním nového nároku v odvolacím řízení.

Žádný z těchto závěrů rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným nečiní.

Jestliže je účelem excindační žaloby vyloučit mimo jiné také práva, která jsou předmětem nařízené exekuce, pak výkladové pochybnosti nemůže vzbuzovat závěr, že předmět žaloby odpadl, není-li takové právo již exekucí nadále postiženo. S ohledem na závěr odvolacího soudu nebylo třeba již zaujímat názor k tomu, zda v případě postižení cizího nároku na mzdu je žaloba podle § 267 odst. 1 o. s . ř. vyloučena (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009 s. 2220).

Výkladové pochybnosti nevzbuzuje ani rozlišení mezi pohledávkou, kterou má žalobce za ČSSZ z důvodu nároku na výplatu jednotlivých dávek důchodu, a penězi, které byly žalobci v exekuci již sraženy.

Žalobce také vytýká odvolacímu soudu, že dne 25. října 2011 jednal v jeho nepřítomnosti, ačkoliv trval na osobní účasti. Tím uplatňuje zmatečnostní vadu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., ke které dovolací soud přihlédne jen v případě přípustného dovolání (k tomu srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Dovolání žalobců, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Žalovanému vzniklo podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu mu dovolací soud přiznal náhradu nákladů v celkové výši 2178,- Kč v souvislosti s podáním vyjádření jeho právní zástupkyně ze dne 29. října 2012, tvořenou odměnou ve výši 1500,- Kč (§ 9 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů), náhradou hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3 téže vyhlášky a náhradou za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 378,- Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 22. srpna 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu