20 Cdo 3407/2006
Datum rozhodnutí: 17.05.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3407/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky Ministerstva vnitra České republiky,proti povinné A. H., pro 30 000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 246/2000, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 1. 2006, č.j. 20 Co 11/2006-55, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 9. 2004, č.j. 34 E 246/2000-35, jímž obvodní soud nařídil podle vykonatelného rozhodnutí Policie ČR, Obvodního úřadu vyšetřování Praha 1 ze dne 28. 9. 1998, sp. zn. OVV-2223/20-TOČ-97, ve spojení s usnesením Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 16. 10. 1998, č.j. KZV 294/97-247, výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinné. Odvolací soud dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí bylo povinné řádně doručeno uložením na poště; námitkou povinné, že podpis na doručence není její a písemnost tak nepřevzala, se soud za této situace nezabýval .


V dovolání namítá povinná, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle § 241a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ), a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241 odst. 2 písm. b) o.s.ř, přičemž napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Je přesvědčena, že soud je povinen v případě námitky bezpečně prokázat řádné doručení exekučního titulu povinné, neboť jak tvrdí, ten jí nikdy nebyl doručen a podpis na doručence není jejím. Dále odvolací soud pochybil, pokud vzal za prokázané řádné doručení usnesení obvodního soudu ze dne 23. 9. 2004, č.j. 34 E 246/2000-35, neboť doručenka, kterou je prokazováno doručení povinné, neobsahuje předepsané náležitosti uvedené v ustanovení § 50e o.s.ř., a tak výkon rozhodnutí na základě tohoto rozhodnutí nelze v plném rozsahu provádět. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.).


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí, jehož právním názorem by byl soud prvního stupně vázán (jak tomu bylo v souzené věci, kdy odvolací soud zrušil původní rozhodnutí soudu prvního stupně pouze s pokynem k provedení dokazování), přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy pouze důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem včetně jeho obsahového vymezení je dovolací soud vázán a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).


Dovolatelka zpochybnila závěr, že k výkonu navržené rozhodnutí je vykonatelné. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávaném řízení šlo především o zjištění, že povinná se na adrese, na kterou ji bylo podkladové rozhodnutí doručováno, v době doručení zdržovala. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatelka namítá (implicitně) nesprávnost zjištění odvolacího soudu, že podkladové rozhodnutí bylo dovolatelce řádně doručeno; naplnění druhého z uvedených důvodů spatřuje dovolatelka v tom, že soud nepřihlédl ke všem v odvolání tvrzeným skutečnostem, zejména pravosti podpisu povinné na doručence, a za tímto účelem neprovedl rozsáhlejší šetření.


I když dovolatelka zpochybnila právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinila tak způsobem neregulérním; závěr o jeho nevykonatelnosti založila na vlastních skutkových zjištěních odlišných od zjištění, k nimž dospěl soud odvolací. Vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, však jak již bylo uvedeno přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemohou.


Namítá-li dovolatelka, že doručenka, kterou je dokládáno doručení rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2004, č.j. 34 E 246/2000-35, neobsahuje předepsané náležitosti, vznáší tuto námitku poprvé až v dovolacím řízení. Protože však v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy (§ 241a odst. 4 o.s.ř.), nelze k této námitce přihlížet. Navíc vznesenou námitku by bylo opět třeba podřadit pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a který jak již bylo uvedeno přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) založit nemůže. Jen pro úplnost lze konstatovat, že v tomto případě však zmíněná vada řízení ani nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí, nebránila-li dovolatelce podat včasné odvolání.


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).


Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné v tomto stadiu řízení náklady nevznikly a povinná na ně nemá právo).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 17. května 2007


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu