20 Cdo 3390/2011
Datum rozhodnutí: 30.01.2013
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 40 odst. 1 písm. d) předpisu č. 120/2001Sb., § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.




20 Cdo 3390/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné Československé obchodní banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 000 01 350, proti povinným 1) Czech Tools a. s. , se sídlem v Praze 10-Hostivaři, Chudenická 1059/30, identifikační číslo osoby 480 33 472, a 2) Ing. O. S. , za účasti jeho manželky Ing. M. S. , obou zastoupených JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, pro 4.641.554,96 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 741/2010, o dovolání druhého povinného a jeho manželky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2011, č. j. 19 Co 106/2011 - 153, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 1. 2011, č. j. 49 EXE 741/2010 - (M 118) - 133, zamítl doplněný návrh druhého povinného a jeho manželky ze dne 25. 10. 2010 na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 49 EXE 741/2010 - 37, podle vykonatelného notářského zápisu sepsaného JUDr. F. B., notářem v Teplicích, dne 1. 7. 2009 pod sp. zn. N 258/2009, NZ 241/2009, se svolením k vykonatelnosti, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 4.641.554,96 Kč spolu se specifikovaným smluvním úrokem z prodlení, pro náklady oprávněného a náklady soudního exekutora), odůvodněný tvrzením, že nebyly splněny předpoklady pro nařízení exekuce, neboť povinní se podle ujednání obsaženého v části první notářského zápisu nemohli dostat do prodlení s plněním závazku ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4. 9. 2007, ve znění dodatku č. 1 ze dne 3. 3. 2008, dodatku č. 2 ze dne 29. 9. 2008 a dodatku č. 3 ze dne 1. 7. 2009 (dále též jen smlouva ), a z dohody o přistoupení druhého povinného k tomuto závazku, neboť se zavázali veškeré závazky zaplatit ve splátkách, nejpozději však dne 27. 8. 2012 . Soud prvního stupně z označeného notářského zápisu zjistil, že v článku V. jeho účastníci dohodli předčasnou splatnost úvěru s tím, že nezaplacením jakýchkoli závazků vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru a představující splacení jistiny úvěru nebo smluveného úroku vzniká dnem následujícím po nezaplacení jistiny úvěru nebo smluveného úroku řádně a včas nebo po dni, kdy nastane porušení jiného závazku shora uvedeného, nebo po dni, kdy zjistí osoba oprávněná porušení jiného závazku, právo osoby oprávněné najednou ke dni stanovenému v písemném oznámení osoby oprávněné odeslaném osobám povinným, resp. kterékoliv z nich; v takovém případě je tento den určený v tomto oznámení novým dnem konečné splatnosti celého závazku (dluhu) vyplývajícího ze smlouvy o revolvingovém úvěru a novou dobou plnění celého závazku . Dále zjistil, že oprávněná - jelikož povinní závažně porušili podmínky smlouvy - oznámením ze dne 23. 4. 2010, doručeným prvnímu povinnému dne 26. 4. 2010, za nějž je jako předseda představenstva podepsal druhý povinný, využila svého práva sjednaného v článku V. exekučního titulu a povinným sdělila, že novým dnem konečné splatnosti celého závazku je 5. 5. 2010; současně povinné vyzvala k úhradě všech pohledávek (jež k uvedenému datu činily celkem 4.698.344,13 Kč) a prvního povinného vyrozuměla o tom, že v případě neuhrazení uvedené částky bude nárok vymáhat soudní cestou. Ani v tomto nově stanoveném termínu však povinní závazky nesplnili a oprávněná proto podala návrh na nařízení exekuce. Soud prvního stupně dovodil, že oprávněná postupovala v souladu s čl. V. notářského zápisu, když v oznámení stanovila novou dobu splatnosti celého závazku, a uzavřel, že návrh druhého povinného a jeho manželky na zastavení exekuce není důvodný.

K odvolání druhého povinného a jeho manželky Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2011, č. j. 19 Co 106/2011 - 153, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného obvodním soudem a ztotožnil se i s jeho právním posouzením věci. Konstatoval, že předmětný notářský zápis splňuje formální náležitosti stanovené v § 71b notářského řádu, a dále uvedl, že k důvodům odvolatelů vyjádřil svůj právní názor již v předchozích rozhodnutích v dané věci, jimiž potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí jejich návrhu na zastavení exekuce a na odklad jejího provedení s tím, že nemá důvod jej jakkoliv měnit. Znovu upozornil na to, že námitka o tom, že dosud nenastala splatnost vymáhané pohledávky a že tak exekuce neměla být nařízena , měla být uplatněna především v odvolání proti usnesení soudu o nařízení exekuce. Dále městský soud odkázal na část druhou, čl. V. notářského zápisu, který upravuje předčasnou splatnost úvěru v případě porušení povinností z něj vyplývajících. Uzavřel, že právě pro neplacení dohodnutých splátek došlo k předčasné splatnosti celého dluhu již ke dni 5. 5. 2010, což bylo povinným oznámeno dopisem ze dne 23. 4. 2010 .

Proti tomuto usnesení podali druhý povinný a jeho manželka dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, přičemž za zásadní po právní stránce považují výklad § 342 odst. 2 obch. zák. a § 565 obč. zák. Opětovně namítají, že vymáhaný dluh se dosud nestal splatným, a za správný nepovažují názor odvolacího soudu, že svá tvrzení a námitky měli uplatnit v odvolání proti usnesení soudu o nařízení exekuce. V tomto ohledu poukazují na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4220/2007, v němž zaujal názor, že mají-li povinní zato, že oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok (ať již pro neexistenci dluhu či pro neplatnost smlouvy o půjče nebo z jiného důvodu), mohou se proti nařízení výkonu rozhodnutí bránit jedině návrhem na jeho zastavení ; z toho dovozují, že městský soud zaměnil hlediska pro nařízení a zastavení exekuce a že měl exekuční titul zkoumat z hlediska práva hmotného . Dále dovolatelé vyslovili názor, že je-li v bodu čtvrtém exekučního titulu užito obratu nejpozději však , je z toho nutno dovodit, že úvěr je splatný dne 27. 8. 2012, přičemž však jsou povinní oprávněni jej hradit i dříve, a to ve splátkách uvedených v notářském zápisu; den 27. 8. 2012 je tedy dnem splatnosti celého dluhu a teprve po jeho marném uplynutí se stává nárokem, popř. i vykonatelným. Právě toto ujednání má po právní stránce zásadní význam, neboť jde o určení, zda má být posouzeno jako stanovení splatnosti ve prospěch dlužníka ve smyslu § 342 odst. 2 obch. zák., a o to, zda je kombinace konečného termínu úhrady dluhu a sjednání splátkového kalendáře platným sjednáním plnění ve splátkách ve smyslu § 565 obč. zák. . Pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že čl. V. části druhé exekučního titulu stanoví něco jiného, pak se měly zabývat otázkou, zda obě smluvní ujednání nejsou vzájemně rozporná, což by ve svém důsledku mohlo vést k částečné či úplné neplatnosti titulu podle § 37 obč. zák., jíž se však soudy obou stupňů nezabývaly. Navrhli, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.) a po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 a s § 130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních majících zásadní význam (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy [vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé - kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo (ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních)] jen dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132).

Dovolatelé sice otázky, které by rozhodnutí odvolacího soudu měly činit po právní stránce zásadně významným (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání označili, k tomuto závěru však ani na základě námitek v něm obsažených dospět nelze.

Podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen exekuční řád), je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu nebo exekutorský zápis podle § 78 písm a).

Podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným.

V exekučním titulu, jímž je v dané věci notářský zápis sepsaný JUDr. F. B., notářem v Teplicích, dne 1. 7. 2009 pod sp. zn. N 258/2009, NZ 241/2009, se svolením k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 274 písm. c) občanského soudního řádu nebo exekuce ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb. , jehož předmětem bylo uznání závazku ze smlouvy o úvěru, závazek k jeho zaplacení a podmínky zaplacení, jeho účastníci tj. oprávněná jako věřitelka, obchodní společnost Czech Tools a.s. a Ing. O. S. jako dlužníci či osoby povinné v části první v bodě za čtvrté ujednali, že klient a Ing. O. S. (tj. dlužníci) jako společní a nerozdílní dlužníci uznávají dnešního dne svůj společný a nerozdílný závazek (dluh) vůči Bance jako věřiteli vyplývající ze Smlouvy o revolvingovém úvěru k dnešnímu dni v celkové výši 5.015.779,17 Kč uznávají tento svůj společný a nerozdílný závazek (dluh) co do důvodu i výše a zavazují se shora specifikovaný závazek (dluh) společně a nerozdílně řádně a včas uhradit, tj. vrátit peněžní prostředky Bance a zaplatit smluvené příslušenství nejpozději však v den konečné splatnosti úvěru, kterým je den 27. 8. 2012 s tím, že jistinu závazku ve výši 5.000.000,- Kč se Dlužníci zavazují společně a nerozdílně uhradit formou 36 splátek v uvedené výši a se splatností vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce (počínaje měsícem září roku 2009) s tím, že poslední splátka je splatná dne 27. 8. 2012 . Následuje dohodnutý splátkový kalendář s první splátkou dne 25. 9. 2009 a poslední splátkou dne 27. 8. 2012; dále se uvádí: nebude-li nová konečná splatnost stanovena jinak způsobem dále uvedeným .

Článek V., části druhé, notářského zápisu obsahuje dohodu jeho účastníků o předčasné splatnosti úvěru , podle níž nezaplacením jakýchkoli závazků vyplývajících ze smlouvy o revolvingovém úvěru a představující splacení jistiny úvěru a/nebo smluvního úroku osobami povinnými v den splatnosti příslušné splátky jistiny a/nebo úroku v plné výši vzniká dnem následujícím po nezaplacení splátky jistiny úvěru a/nebo smluvního úroku řádně a včas a/nebo po dni, ve kterém nastane porušení jiného závazku shora uvedeného a/nebo po dni, ve kterém osoba oprávněná porušení jiného závazku shora uvedeného zjistí, bez dalšího právo osoby oprávněné požadovat splacení celé pohledávky osoby oprávněné najednou ke dni stanovenému v písemném oznámení osoby oprávněné odeslaném osobám povinným, resp. kterékoliv z nich. V takovém případě je tento den určený v tomto oznámení novým dnem konečné splatnosti celého závazku (dluhu) vyplývajícího ze smlouvy o revolvingovém úvěru a novou dobou plnění celého závazku .

V článku VI., části druhé, notářského zápisu povinní svolili (a to společně a i každý z nich samostatně) k tomu, aby podle něj byl vůči nim či kterémukoliv z nich samostatně nařízen a proveden výkon rozhodnutí, resp. nařízena a provedena exekuce pro vymožení všech výše uvedených pohledávek osoby oprávněné, pokud osoby povinné nesplní svou povinnost (své závazky) řádně a včas, a to v rozsahu neuhrazené části příslušného závazku.

Jestliže v řízení bylo zjištěno, že oprávněná - z důvodu řádného neplnění závazků povinných uvedených v části první notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti - v souladu s ujednáním obsaženým v jeho části druhé, článku V., využila svého práva a oznámením ze dne 23. 4. 2010 určila 5. květen 2010 za nový den konečné splatnosti celého závazku, je právní názor odvolacího soudu, že právě pro neplacení dohodnutých splátek došlo k předčasné splatnosti celého dluhu již ke dni 5. 5. 2010 , v souladu s ujednáními obsaženými v předmětném notářském zápise i s judikaturou Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006, z něhož pro danou věc vyplývá, že celý dluh povinných se stal splatným dne 5. 5. 2010 a že tímto okamžikem je také notářský zápis vykonatelný). Námitky dovolatelů, že vymáhaný dluh se stal splatným až dne 27. 8. 2012 (a tímto dnem notářský zápis vykonatelným) a že nebyly splněny předpoklady pro nařízení exekuce, resp. že jsou dány důvody pro její zastavení [§ 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jsou tudíž nesprávné.

Rozhodnutí odvolacího soudu nečiní po právní stránce zásadně významným ani otázky, které dovolatelé spojují s výkladem § 342 odst. 2 obch. zák. a § 565 obč. zák., ani další jejich námitky, neboť je uplatnili poprvé až v tomto mimořádném opravném prostředku a na jejich řešení tudíž napadené rozhodnutí nespočívá. Dovolací soud se proto jimi zabývat nemohl.

Poukaz dovolatelů na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4220/2007 je nepřípadný, protože zaměňují důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. (tj. v dané věci otázku vykonatelnosti notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti z hlediska sjednání doby plnění dluhu ve splátkách v souvislosti s ujednáním o předčasné splatnosti dluhu) s předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v případě, kdy soud nařídí podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti exekuci, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2001, pod číslem 15). Povinný a jeho manželka ovšem v (doplněném) návrhu na zastavení exekuce netvrdili, že je dán uvedený důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a nenamítali to ani v odvolání proti zamítavému usnesení soudu prvního stupně; odvolací soud se proto tímto důvodem zabývat nemohl.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu