20 Cdo 3378/2015
Datum rozhodnutí: 12.01.2016
Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř.




20 Cdo 3378/2015



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. P. , za účasti Ing. Š. Ch. , a R. Ch. , jako vedlejších účastníků na straně žalující, obou zastoupených J. P., proti žalované GOLEM, a. s. , posledně se sídlem ve Zlíně, Obeciny XVI 4112, identifikační číslo osoby 60714913, vymazané z obchodního rejstříku dne 15. 3. 2012, o obnovu řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 300/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 28. 5. 2015, č. j. 60 Co 196/2015-181, takto:

Dovolací řízení se zastavuje .

Odůvodnění:

Žalobkyně se návrhem ze dne 21. 11. 2012 (č. l. 108) domáhá obnovy řízení vedeného Okresním soudem ve Zlíně pod sp. zn. 20 C 300/2009, v němž usilovala o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, a jež bylo pravomocně zastaveno usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 28. 2. 2012, č. j. 20 C 300/2009-91, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 26. 4. 2012, č. j. 60 Co 119/2012-100, pro nezaplacení soudního poplatku.

Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil v napadených výrocích II. a III. usnesení ze dne 30. 4. 2015, č. j. 20 C 300/2009-173, kterým Okresní soud ve Zlíně nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok II.) a zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce pro obnovu řízení (výrok III.); výrok I. usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto, že se v řízení o žalobě na obnovu řízení pokračuje, odvoláním napaden nebyl. Uzavřel, že řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, jehož obnovy se žalobkyně domáhá, bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku za řízení. Podle § 228 odst. 1 o. s. ř. proti takovému usnesení není žaloba na obnovu řízení přípustná. Za této situace se ze strany žalobkyně jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť takové žalobě nemůže být vyhověno; žalobkyni proto podle § 138 odst. 1 o. s. ř. nelze přiznat osvobození od soudních poplatků. Ustanovení zástupce z řad advokátů není třeba k ochraně zájmů žalobkyně, neboť v dané věci není předepsáno povinné zastoupení advokátem a obnova řízení není přípustná. Žalobkyni proto podle § 30 o. s. ř. nelze ustanovit zástupce.
Žalobkyně napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, které vykazovalo nedostatek bránící pokračování dovolacího řízení (nebylo sepsáno advokátem), přičemž ze spisu nevyplývalo, že by žalobkyně byla právnicky vzdělána.

Protože dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o ustanovení zástupce pro řízení, a prvotním cílem dovolatelky je zajistit si zastoupení pro řízení o obnově řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud nejprve sám přistoupil k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.

V souladu s § 138 o. s. ř. podmínkou pro (částečné) osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.

O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva pak jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Podle § 228 o. s. ř. lze žalobou na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé (odstavec 1), případně pravomocné usnesení, jímž byl schválen smír, pravomocný platební rozkaz, rozsudek pro uznání či rozsudek pro zmeškání (odstavec 2), a to z důvodů v zákoně uvedených. Dovolatelka žalobu na obnovu řízení podala proti usnesení, jímž bylo zastaveno řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí pro nezaplacení soudního poplatků, které však není rozhodnutím ve věci samé a zákon proti němu podání žaloby na obnovu řízení nepřipouští. Za těchto okolností je zřejmé, že žalobě na obnovu řízení nemůže být vyhověno a ze strany žalobkyně se tak jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Tudíž i dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí osvobození od soudních poplatků a zamítnutí ustanovení zástupce pro řízení o obnovu je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolatelce ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř.

Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2015, č. j. 26 Cdo 3378/2015-189), Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 věty třetí, § 241b odst. 2 a § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), zastavil.

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 [(uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. ledna 2016


JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu