20 Cdo 3348/2007
Datum rozhodnutí: 27.01.2009
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 3348/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně

JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného P. N., zastoupeného advokátem, proti povinné B. N. s. r. o., pro 988,- EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 5 Nc 1621/2004, o dovolání Mgr. Ing. R. O., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 3. 2007, č. j. 10 Co 120/2007-35, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením ze dne 4. 12. 2006, č. j. 5 Nc 1621/2004-19 okresní soud podle § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ), zastavil exekuci nařízenou proti povinné usnesením ze dne 11. 2. 2004, č. j. 5 Nc 1621/2004-5, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení o zastavení exekuce a oprávněného zavázal k úhradě nákladů exekuce 4 901,50 Kč soudnímu exekutorovi.

Usnesením ze dne 29. 3. 2007, č. j. 10 Co 120/2007-35, krajský soud k odvolání oprávněného (výrokem I.) změnil usnesení okresního soudu ve výroku o náhradě nákladů exekuce tak, že tento závazek uložil povinné, (výrokem II.), potvrdil výrok o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce a (výrokem III.) nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků.

Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním, směřujícím pouze proti výroku I. o náhradě nákladů exekuce povinnou.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř.

Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení (a tedy ani o nákladech exekuce) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.



Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť soudní exekutor na jejich náhradu právo nemá a oprávněnému ani povinné, jež by jinak měli právo na jejich náhradu, náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.



Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2009

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu