20 Cdo 3343/2011
Datum rozhodnutí: 10.05.2012
Dotčené předpisy: § 52 odst. 1 předpisu č. 120/2001Sb., § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., § 269 odst. 1 o. s. ř., § 325 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb., § 326 předpisu č. 262/2006Sb., § 534 obč. zák., § 109 odst. 1 písm. c) předpisu č. 182/2006Sb., § 243b odst. 2,3 o. s. ř.




20 Cdo 3343/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Ing. J. V. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 30a, proti povinné 1. jihočeské zemědělské a.s. , se sídlem Svébohy 49, Nové Hrady, identifikační číslo osoby 251 62 012, zastoupené Mgr. Danielem Kauckým, advokátem se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábřeží 39/51, pro 1.016.050,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 49 EXE 5860/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2010, č. j. 19 Co 1020/2011 - 109, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. května 2010, č. j. 19 Co 1020/2011 - 109, a usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. března 2011, č. j. 49 EXE 5860/2010 - 91, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Odůvodnění: Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2011, č. j. 49 EXE 5860/2010 - 91, jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení exekuce nařízené na její majetek usnesením téhož soudu ze dne 18. 5. 2010, č. j. 49 EXE 5860/2010 - 26, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 7. 2010, č. j. 24 Co 1553/2010 - 43, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 1.016.050,- Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 C 71/2008 - 308, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2010, č. j. 7 Co 506/2010 - 351. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, že společnost C.D.K.K. FIN s.r.o. oznámením ze dne 8. 9. 2010, adresovaným pověřenému soudnímu exekutorovi Mgr. Jaroslavu Homolovi, sdělila, že téhož dne zaslala na jeho účet v této exekuční věci částku 2.000.000,- Kč na úhradu dluhu povinné včetně příslušenství, nákladů předcházejícího řízení i nákladů exekuce, a to na základě dohody s povinnou uzavřené ústně podle § 534 obč. zák., že soudní exekutor tuto platbu obdržel dne 9. 9. 2010 s tím, že částka 2.000.000,- Kč postačuje k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného i nákladů exekuce (které činí ke dni 8. 3. 2011 částku 257.124,- Kč včetně DPH), že poukázanou částku ( vymožené plnění ) nevyplatil oprávněnému z důvodu neskončeného insolvenčního řízení dlužnice (povinné), že usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2010, č.j. KSCB 27 NVS 9776/2010-A-29, byl návrh na zjištění úpadku dlužnice (povinné) zamítnut a že proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání. Krajský soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že jedním z důvodů zániku práva, které jsou upraveny hmotným právem, je splnění dluhu a že o dobrovolné plnění, jehož důsledkem je zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného, případně třetích osob (na úhradu jeho dluhu) došlo mimo rámec exekuce. V daném případě však ani za situace, kdy plnění ve výši 2.000.000,- Kč bylo poskytnuto třetí osobou na účet exekutora, důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není dán, pokud tyto finanční prostředky oprávněný dosud neobdržel z důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek povinné .

Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a v němž uplatnila dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., dovozuje, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.) v následujících otázkách: 1) zda je soud povinen se v řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce zabývat a vypořádat se se všemi uváděnými důvody pro zastavení exekuce, 2) zda zaniká v důsledku zaplacení exekučně vymáhané pohledávky včetně příslušenství, nákladů exekuce a nákladů oprávněného třetí osobou z jejího majetku za povinného na základě dohody uzavřené s povinným ve smyslu ustanovení § 534 občanského zákoníku na účet soudního exekutora jakožto zákonem pověřeného subjektu a tedy i zákonného místa platebního tato pohledávka a je tak dán důvod pro zastavení exekuce ve smyslu § 268 odst. 1 písm. g), popř. h) o. s. ř. nebo k zániku exekučně vymáhané pohledávky dochází za stejných okolností až vyplacením soudním exekutorem takto obdržených finančních prostředků oprávněnému, kdy však závisí výlučně na vůli soudního exekutora popř. dalších okolnostech zda a kdy se tak stane - např. v případě insolvenčního řízení či exekuce vedené na majetek oprávněného k výplatě dojít vůbec nemusí, a 3) je přípustné, aby za situace, kdy za povinného uhradila na účet soudního exekutora exekučně vymáhanou pohledávku včetně příslušenství, nákladů exekuce nákladů oprávněného třetí osoba ze svého majetku na základě dohody uzavřené s povinným ve smyslu § 534 občanského zákoníku byla i nadále vedena na majetek povinného exekuce a působilo tak proti němu značně omezující generální inhibitorium dle ustanovení § 44a odst. 1 exekučního řádu . Dovolatelka namítá, že je nesprávný závěr soudů obou stupňů, že vymáhaná pohledávka včetně příslušenství, jakož i pohledávka oprávněného a soudního exekutora z titulu nákladů exekuce, nezanikly plněním třetí osoby na účet exekutora, jakožto zákonného platebního místa, z důvodu zahájeného insolvenčního řízení, neboť tato okolnost nemá na zánik pohledávky žádný vliv. Soudní exekutor měl proto vymáhanou pohledávku oprávněnému vyplatit, a pokud tak neučinil, jedná protiprávně, přičemž tento jeho nesprávný postup nemůže jít k tíži povinné. Na plnění poskytnuté třetí osobou přitom nelze pohlížet jako na plnění vymožené soudním exekutorem ani jako na plnění ze strany povinné, když finanční prostředky (částka 2.000.000,- Kč) byly poskytnuty z majetku třetí osoby za účelem zániku závazku (dluhu) povinné na základě dohody uzavřené podle § 534 obč. zák. Jestliže v řízení nebylo zjištěno, že na majetek oprávněného byla nařízena exekuce, pak po dobu nečinnosti soudního exekutora jde jen o vztah mezi ním a oprávněným, který povinná nemůže nijak ovlivnit. Nesprávný je tudíž i závěr soudů obou stupňů, že předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. nebyly splněny; v tomto ohledu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4481/2007. Existenci vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, spatřuje dovolatelka v tom, že soudy obou stupňů neposoudily její návrh na zastavení exekuce též podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., když další trvání exekuce je nepřípustné. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že dovolací soud dosud neřešil otázku, zda lze zastavit exekuci podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. na majetek povinné v době probíhajícího insolventního řízení dlužnice (povinné) v případě zániku vymáhané pohledávky (včetně jejího příslušenství, nákladů oprávněného a nákladů exekuce) splněním třetí osobou na základě dohody uzavřené mezi ní a povinným podle § 534 obč. zák. Dovolání je proto přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, ale až uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve spojení s § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a s § 130 exekučního řádu a je i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti návrhu povinné na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. na závěru, že pokud finanční prostředky poskytnuté třetí osobou na účet soudního exekutora dosud oprávněný z důvodu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužnice (povinné) neobdržel , nejsou předpoklady pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. splněny. S tímto závěrem dovolací soud nesouhlasí.

Podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen exekuční řád ), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

Podle § 268 odst. 1 písm. g) věty před středníkem o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden. Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně (odst. 4 tohoto ustanovení).

Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.

Otázka okamžiku, v němž je splněn dluh povinného, který v rámci exekuce plnil soudnímu exekutorovi, je řešena v rozhodnutí uveřejněném pod R 66/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se závěrem: jestliže dlužník zaplatil v rámci exekučního řízení do rukou soudního exekutora část dluhu, nemá věřitel právo na úroky z prodlení ze zaplacené částky. Tento závěr vychází z úvahy, že prodlení exekutora s předáním částky, kterou přijal od povinného, oprávněnému je věcí vnitřního vztahu mezi nimi a nemůže jít k tíži povinného, který dluh splnil. Pokud dlužník v rámci exekuce učinil jednostranný právní úkon, kterým poskytl věřiteli předmět plnění s úmyslem splnit svůj dluh, a exekutor plnění přijal jako osoba oprávněná plnění jménem věřitele přijmout, jeho dluh v rozsahu poskytnutého plnění zanikl. K tomuto závěru se Nejvyšší soud opakovaně přihlásil např. v rozhodnutích ze dne 18. února 2009, sp. zn. 32 Cdo 3594/2007, ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2859/2009, ze dne 25. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 4267/2007, ze dne 12. února 2010, sp. zn. 20 Cdo 715/2008 a ze dne 30. listopadu 2010, sp. zn. 25 Cdo 4802/2008, uveřejněném pod číslem 69/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 11. 2009, č. j. 4 C 71/2008 - 308, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 4. 2010, č. j. 7 Co 506/2010 - 351, pravomocným dne 3. 5. 2010, jimiž žalované (povinné) byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 1.016.050,- Kč se specifikovaným příslušenstvím, na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 157.230,- Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 69.876,- Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku; z těchto rozhodnutí vyplývá, že v nalézacím řízení se mezi účastníky jednalo o pracovněprávní vztah. Z hlediska skutkového stavu věci pak bylo zjištěno, že dne 8. 9. 2010 společnost C.D.K.K. FIN s.r.o. provedla na účet pověřeného soudního exekutora úhradu částky 2.000.000,- Kč na zaplacení dluhu povinné (vymáhané pohledávky) včetně příslušenství, nákladů předcházejícího řízení i nákladů exekuce (tedy nákladů oprávněného a soudního exekutora), a to na základě dohody s povinnou uzavřenou ústně podle § 534 obč. zák., že soudní exekutor tuto platbu obdržel dne 9. 9. 2010 s tím, že částka 2.000.000,- Kč postačuje k úhradě vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů oprávněného i nákladů exekuce. Z usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 1. 2010, č.j. KSCB 27 NVS 9776/2010-A-29, se dále podává, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužnice ( povinné) nastaly dne 26. 8. 2010.

Podle § 325 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, závazky vznikají zejména ze smluv upravených tímto zákonem, jakož i občanským zákoníkem; mohou však vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených a ze smíšených smluv obsahujících prvky různých smluv. Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba použít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejbližší (odstavec 2).

Podle § 326 citovaného zákona závazky v pracovněprávních vztazích se řídí § 488, 489, § 491 odst. 2, § 492, 494, 497 občanského zákoníku s tím, že odstupným není odstupné podle tohoto zákona, § 498, 516 až 518 občanského zákoníku s tím, že § 518 občanského zákoníku se nepoužije v případě pracovní smlouvy, dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr nebo kolektivní smlouvy, § 519 až 523, 531, 533, 534, § 544 odst. 1 a 2, § 545, 559 až 573, § 574 odst. 1, § 575 až 578, 580, 581, 584 až 587 občanského zákoníku.

Podle § 534 obč. zák. kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne.

Dohodou o převzetí plnění podle § 534 obč. zák. se nemění nejen obsah, ale ani účastníci (dlužník a věřitel) původního závazkového vztahu. Ten, kdo se dlužníkovi zavázal, že splní jeho dluh vůči jeho věřiteli, je v právním vztahu pouze k dlužníkovi. Z tohoto závazku vzniká zavázanému povinnost poskytnout namísto dlužníka plnění jeho věřiteli (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 25 Cdo 2741/2005, uveřejněný pod číslem 16/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), se zahájením insolvenčního řízení se spojuje ten účinek, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.
I když účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení dlužnice ( povinné) nastaly dne 26. 8. 2010, tedy před tím, než společnost C.D.K.K. FIN s.r.o. zaslala dne 8. 9. 2010 na účet exekutora částku 2.000.000,- Kč na úhradu vymáhané pohledávky povinné, včetně příslušenství, nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce (nákladů oprávněného a soudního exekutora), nemá (nemůže mít) dosud probíhající insolvenční řízení dlužnice (povinné) žádný vliv na dané exekuční řízení, neboť uvedená částka byla uhrazena z majetku společnosti C.D.K.K. FIN s.r.o., a majetku ve vlastnictví dlužnice ani jiného majetku náležejícího do majetkové podstaty se nedotýká. V daných souvislostech Nejvyšší soud odkazuje na závěry uvedené v odůvodnění jeho usnesení ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 4394/2008, v němž uvedl, že posouzení, zda je taková dohoda (rozuměj dohoda podle § 534 obč. zák.) ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, neúčinná ve vztahu ke konkursním věřitelům, je možné jen v rámci konkursního řízení při řešení, zda takovým úkonem nebylo znemožněno (ztíženo) uspokojení pohledávek konkursních věřitelů. Pro exekuční řízení je rozhodné pouze to, zda pohledávka oprávněného byla či nebyla uspokojena . Naposledy uvedený závěr přitom platí i v případě probíhajícího insolventního řízení dlužnice (povinné).

Jestliže tedy judikatura, od níž se dovolací soud nemá důvodu odchýlit ani v posuzované věci, dovodila, že prodlení dlužníka trvá v rámci exekuce jen do okamžiku zaplacení dluhu dlužníkem do rukou (na účet) exekutora, resp. v daném případě třetí osobou na základě dohody uzavřené s povinnou podle § 534 obč. zák., že tímto okamžikem je dluh splněn (a tedy zaniká) a že pro exekuční řízení je rozhodné pouze to, zda pohledávka oprávněného byla či nebyla uspokojena, jsou v dané věci předpoklady pro úplné zastavení exekuce pro zánik vymáhané pohledávky, jejího příslušenství, nákladů předcházejícího řízení a nákladů exekuce (nákladů oprávněného a soudního exekutora) podle § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. splněny.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné a že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn. Nejvyšší soud proto napadené usnesení odvolacího soudu podle § 243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá a třetí o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu