20 Cdo 3326/2007
Datum rozhodnutí: 28.05.2009
Dotčené předpisy:




20 Cdo 3326/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné C. F. G. s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinným 1) J. P., 2) M. P., bytem tamtéž, zastoupeným advokátem, pro 2.200.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Nc 8978/2006, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2006, č. j. 21 Co 518/2006-28, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 7. 8. 2006, č. j. 25 Nc 8978/2006-8, kterým okresní soud nařídil podle notářského zápisu ze dne 24. 7. 2006, sp. zn. NZ 121/2006, N 130/2006, sepsaného notářkou JUDr. R. K., k uspokojení pohledávky 2.200.000,- Kč a pro náklady exekuce na majetek povinných exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. A. D., soudního exekutora. Odvolací soud měl předpoklady pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ) za splněny, zejména uzavřel, že při rozhodování o nařízení exekuce soud nezkoumá platnost hmotně právního úkonu, který je podkladem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní dovoláním, v němž namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.s.ř. ). Prosazují, že notářský zápis nemůže být platným exekučním titulem, byť po formální stránce splňuje veškeré náležitosti, neboť dohoda v zápise popsaná je s ohledem na to, že povinní si od oprávněné žádné finanční prostředky nepůjčili a nic jí nedluží, v přímém rozporu se skutečností. Dovolatelé, popisuje okolnosti předcházející sepisu notářského zápisu, namítají, že hmotněprávní úkon popsaný v notářském zápise je ve smyslu ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, absolutně neplatný, neboť jej učinili na základě bezprávné výhružky ze strany jednatele oprávněné a dalších osob, a absolutně neplatnou je proto i dohoda o splnění závazku se svolením k vykonatelnosti. V tomto smyslu formulují otázku, jíž přisuzují zásadní právní význam. Odvolacímu soudu ještě vytýkají, že pokud nezohlednil jejich odvolací námitky v tomto směru, upřel jim právo na spravedlivý soudní proces. Poukazují také na to, že se vůči protiprávnímu jednání oprávněné brání podáním vícero žalob a návrhů na vydání předběžných opatření. Navrhli, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věci vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Ve vyjádření k dovolání oprávněná vyjádřila názor, že nařízená exekuce je v souladu s právním řádem, neboť se opírá o rozhodnutí, které je vykonatelné po stránce materiální a formální. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil a povinné zavázal k náhradě nákladů řízení spojených s právním zastoupením.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím jako v projednávaném případě usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byla nařízena exekuce, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tímto důvodem je dovolací soud vázán (včetně jeho konkretizace) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.).

Ačkoli povinní považují napadené rozhodnutí za zásadně právně významné, hodnocením v dovolání obsažené argumentace k takovému závěru dospět nelze.

Otázku, kterou dovolatelé označují za zásadně právně významnou, odvolací soud vyřešil v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která dovodila, že ve fázi nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) soud nezkoumá, zda hmotněprávní úkon, jenž je podkladem pro notářský zápis sepsaný podle § 71a a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, který je exekučním titulem (srov. § 40 odst. 1 písm. d/ zákona č. 120/2001 Sb.), je či není platný (takový úkon ostatně ani nemusí být součástí notářského zápisu). Mají-li povinní zato, že oprávněná nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, mohou tuto okolnost uplatnit návrhem na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura 1/2001 pod č. 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 977/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1559/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004).

Z uvedeného současně vyplývá nedůvodnost námitky povinných, že jim bylo upřeno právo hájit se před spravedlivým a nezávislým soudem, jež ostatně představuje námitku zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.).

Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. května 2009

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu