20 Cdo 3314/2009
Datum rozhodnutí: 29.06.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 3314/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné ZEPTER INTERNATIONAL, s. r.o. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Spálená 112/55, identifikační číslo osoby 14500469, proti povinné D. V. , zastoupené JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Pavlovická 27, pro částku 13.149,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. ENc 2083/2003, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně z 20. 10. 2006, č. j. 12 Co 543/2006-20, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud (kromě toho, že bez dalšího zrušil výrok o náhradě nákladů exekuce) potvrdil usnesení ze 7. 10. 2003, č. j. ENc 2083/2003-5, jímž okresní soud nařídil exekuci; s odvolací námitkou povinné, že k exekuci navržený platební rozkaz nenabyl právní moci a tedy ani vykonatelnosti, jelikož proti němu podala odpor, se krajský soud vypořádal závěrem, že povinná důkazní břemeno stran tohoto tvrzení neunesla. Podací lístek, jehož fotokopii soudu předložila, je schopen prokázat pouze skutečnost, že právní zástupkyně povinné dne 18. 11. 1997 prostřednictvím pošty Olomouc 3 okresnímu soudu odeslala doporučenou zásilku, z čehož však bez dalšího neplyne, zda uvedená zásilka byla adresátovi doručena a především, co bylo jejím obsahem, tedy zda skutečně obsahovala odpor proti nyní vykonávanému platebnímu rozkazu. Jelikož jediný další povinnou navržený důkaz nebylo možno provést, protože kniha doručené pošty u okresního soudu vedena nebyla, a protože spis nalézacího soudu odpor ani žádnou jinou písemnost povinné neobsahuje, je namístě, uzavírá krajský soud, k exekuci navržený platební rozkaz považovat za vykonatelný.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že je v něm řešena otázka, zda k prokázání obsahu doručované písemnosti je třeba zvláštního důkazu než pouze předložení podacího lístku o doporučeném odeslání. Oproti odvolacímu soudu má zato, že podání odporu proti platebnímu rozkazu prokázala. Podle jejího názoru totiž není povinna dále prokazovat, zda k poštovní přepravě podaný odpor byl adresátovi též doručen, ani to, zda předmětná zásilka obsahovala skutečně právě odpor proti platebnímu rozkazu. Prokázání obsahu písemnosti podle ní není ani fakticky možné a odporuje principu, na kterém funguje doporučené doručování. Takové prokazování by totiž znamenalo nutnost svědecky či notářsky ověřovat obsah zásilky, což je v rozporu s principem povinnosti mlčenlivosti a navíc vzhledem k množství doručovaných písemností technicky nemožný. Podle jejího názoru jí nemůže jít k tíži skutečnost, že soud nevede evidenci doručené pošty, byť připouští, že soudu tato povinnost ze žádného obecně závazného právního předpisu neplyne.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž (vyjma případu o který však zde nejde kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatelka zpochybnila závěr, že k výkonu navržený exekuční titul je vykonatelný. Tento závěr je sice závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V projednávané věci šlo především o zjištění, zda povinná skutečně podkladový platební rozkaz napadla odporem (zda předmětná zásilka odpor skutečně obsahovala a zda byla okresnímu soudu skutečně doručena). Nesprávnost, případně neúplnost těchto skutkových zjištění pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle § 241a odst. 3, resp. § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. (jež jsou ovšem /viz výše/ k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. nezpůsobilé).

Jestliže však povinná kritizuje závěr odvolacího soudu o neunesení důkazního břemene stran tvrzení o podání odporu, a vyjadřuje-li (viz bod IV. dovolání na č. l. 24) přesvědčení opačné, že totiž své tvrzení v uvedeném směru prokázala, brojí proti jedinému, a to proti hodnocení důkazů (zejména ostatních důkazů v souvislosti s obsahem nalézacího spisu, v němž odpor obsažen není); to však dovoláním úspěšně napadnout nelze. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není ani možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, například namítat, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění, že soud měl uvěřit jinému svědkovi apod. To znamená, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů dovoláním úspěšně napadnout nelze (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář, II. díl., 7. vydání, Praha C. H. Beck, 2006, strana 1268).

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu