20 Cdo 330/2005
Datum rozhodnutí: 27.10.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 5 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




20 Cdo 330/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Ch. proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, pro 82.211,- Kč s příslušenstvím, srážkami ze mzdy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 35 E 183/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2004, č.j. 14 Co 586/2003-57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím potvrdil městský soud usnesení ze dne 10. 3. 2003, č.j. 35 E 183/2002-5, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil výkon rozhodnutí. Odvolací soud dospěl k závěru, že exekuční tituly byly řádně doručeny; odpor proti platebnímu rozkazu se v nalézacím spise nenachází. Námitkou, že povinný byt v Ch. nikdy neužíval, se soud v řízení o výkon rozhodnutí již nemůže zabývat.

V podaném dovolání jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) povinný žádá o přezkum usnesení odvolacího soudu ze všech důvodů uvedených v § 241a o.s.ř. a namítá, že byt v Ch., k němuž se vztahuje vymáhaná částka, užíval jeho syn s manželkou. Podle dovolatelova názoru lze v řízení o výkon rozhodnutí správnost exekučního titulu přezkoumat. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil.

Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o.s.ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně (a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ve věci samé (kterému nepředcházelo kasační rozhodnutí) přípustné, jen dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Dovolatel prostřednictvím odkazu na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. namítá, že odvolací soud vystavěl své rozhodnutí na nesprávném právním závěru, nezabýval-li se věcnou správností exekučního titulu (a nezkoumal-li znovu, zda oprávněný se zaplacení vymáhané částky domáhá důvodně). Odvolací soud však posoudil uvedenou námitku v souladu s ustálenou soudní praxí. Při výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí; jeho obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004 pod č. 62).

Ačkoliv dále dovolatel ohlásil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ a odst. 3 o.s.ř., obsahově nevymezil, v čem spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a v čem spočívá nesprávné skutkové zjištění. Dovolací důvody podle uvedených ustanovení občanského soudního řádu však nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. (vyjma případu o který zde nejde kdy by samotná vada, pokud by jí bylo řízení stiženo, splňovala podmínku zásadního právního významu).

Protože dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.



O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněnému však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu