20 Cdo 3267/2011
Datum rozhodnutí: 19.02.2013
Dotčené předpisy: § 213 odst. 4 o. s. ř., § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012




20 Cdo 3267/2011

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné ASÝLIE, s. r. o. , se sídlem v Trnové 73, identifikační číslo osoby 27404382, zastoupené JUDr. Michalem Říhou, advokátem se sídlem v Praze 5, Ke Klimentce 2186/15, proti povinné HGF DEVELOPMENT s. r. o. , v konkursu, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, identifikační číslo osoby 27230392, pro 16 860 513,85 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 672/2010, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2011, č. j. 20 Co 537/2010-153, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2011, č. j. 20 Co 537/2010-153, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 8. 10. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-102, částečně zastavil exekuci nařízenou podle notářského zápisu usnesením téhož soudu ze dne 17. 5. 2010, č. j. 49 EXE 672/2010-28, v částce 14 667 668,21 Kč s úrokem ve výši 6,5 % p. a. z částky 13 705 853,64 Kč od 23. 9. 2009 do zaplacení a pro vymožení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky ve výši 14 667 668,21 Kč od 2. 11. 2009 do zaplacení.

Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení obvodního soudu změnil tak, že návrh na částečné zastavení exekuce zamítl. Na rozdíl od obvodního soudu dospěl k závěru, že platby, na základě nichž se povinná domáhala částečného zastavení exekuce, již byly zohledněny v přílohách ke smlouvám o půjčce ze dne 1. 3. 2006 a 5. 3. 2007, v nichž předchozí věřitel a povinná najisto postavili výši zůstatku dluhu k tomu kterému datu. Platby ze dne 15. 6. 2007 ve výši 4 000 000,- Kč a ze dne 3. 10. 2007 ve výši 2 600 000,- Kč v těchto přílohách zohledněny nebyly, ačkoliv byly realizovány před sepsáním zmíněných dodatků ke smlouvám. Podle názoru odvolacího soudu je třeba dovodit, že tyto platby se půjček netýkaly, neboť je nelogické, že by jednatel povinné jinak netrval na tom, aby byly při vyčíslování zůstatku dluhu zohledněny. K námitce povinné uvedl, že oprávněná předložila plnou moc pro M. S., že tato plná moc splňovala všechny podmínky § 31 obč. zák. a že pro platnost smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. 12. 2008, jíž byla pohledávka postoupena oprávněné, není rozhodné, zda plná moc byla připojena ke smlouvě.

Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen o. s. ř. ), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o. s. ř.). Odvolacímu soudu vytýká, že dospěl k opačnému skutkovému závěru než soud prvního stupně a dvě z provedených plateb nepovažoval za splátky dluhu, ale za úhradu poskytnutou právnímu předchůdci oprávněné z jiných právních důvodů, přičemž považoval za podstatný obsah dodatků smluv o půjčkách a neprovedl výslech účetní Ing. K. (navrhovaný povinnou před soudem prvního stupně), která se mohla vyjádřit k tomu, jaké závazky vůči právnímu předchůdci oprávněné povinná vedla ve svém účetnictví. Povinná totiž vůči oprávněné měla jen závazky ze smluv o půjčkách, a proto veškeré platby, tj. i platby ve výši 4 000 000,- Kč a 2 600 000,- Kč, byly poskytnuty za účelem úhrady duhu ze smluv o půjčkách, které jsou předmětem tohoto řízení, a nikoliv z jiných důvodů. Odvolací soud dospěl ke zjištěním, která nemají v podstatném rozsahu oporu ve spise, přičemž skutková zjištění zároveň nesprávně právně posoudil. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že z dodatků ke smlouvám o půjčce vyplývá, že právní předchůdkyně oprávněné a povinná nepotvrdily použití plateb ve výši 4 000 000,- Kč a 2 600 000,- Kč na úhradu dluhu ze smluv o půjčce, a proto je logický závěr odvolacího soudu o tom, že tyto platby nebyly povinnou určeny a právní předchůdkyní oprávněné považovány a přijaty k částečnému uhrazení dluhu. Podle jejího názoru by tento závěr nemohl zvrátit ani výslech Ing. K., která se podle povinné měla vyjádřit k tomu, jaké závazky povinného byly vedeny v účetnictví vůči právnímu předchůdci oprávněného . Uvedla dále, že povinná podala na svého bývalého jednatele M. K. řadu trestních oznámení, v nichž naopak tvrdí, že částku 6 600 000,- Kč vytuneloval a zpronevěřil , když ji bez souhlasu společnosti poslal do své zahraniční offshorové společnosti TRIDENT jako platbu dle falešné příkazní smlouvy. Se shodnými argumenty podala povinná vůči svému bývalému jednateli žalobu o náhradu škody a věc je vedena u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 48 Cm 41/2011. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2011, č. j. MSPH 59 INS 10401/2011-A-35, byl zjištěn úpadek povinné a na její majetek byl prohlášen konkurs. Oprávněná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz. Čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů (dále též jen zákon č. 120/2001 Sb. ), a je i důvodn é .

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.).

Nejvyšší soud předně připomíná, že podle § 266 odst. 1 písm. k), odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, se prohlášením konkursu řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce nepřerušují, přičemž dlužník je i nadále účastníkem řízení.

Povinná v projednávané věci zpochybňuje právní závěr odvolacího soudu o tom, že není dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve vztahu k provedeným platbám ve výši 4 000 000,- Kč a 2 600 000,- Kč. Její námitky tedy nesměřují proti závěru odvolacího soudu o platnosti smlouvy o postoupení pohledávky z 23. 12. 2008, jíž společnost B & H Instruments LLC jako postupitelka převedla na společnost ASÝLIE, s. r. o. pohledávku za společností HGF Development s. r. o. ve výši 13 705 853,64 Kč ze smlouvy o půjčce z 1. 3. 2006 ve znění dodatků č. 1 ze dne 11. 10. 2007 a č. 2 ze dne 27. 12. 2007 a pohledávku ve výši 450 772,- Kč ze smlouvy o půjčce z 5. 3. 2007 ve znění dodatku č. 1 ze dne 28. 3. 2007. Stejně tak dovolatelka nenapadla závěr odvolacího soudu ve vztahu k ostatním platbám, u nichž odvolací soud uzavřel, že již byly zohledněny při stanovení celkového dluhu v dodatcích ke smlouvám o půjčce.

Dovolatelka přitom současně vytýká, že odvolací soud neprovedl důkaz výslechem její účetní, který navrhovala již před soudem prvního stupně za účelem zjištění, jaké závazky evidovala ve svém účetnictví povinná vůči právnímu předchůdci oprávněné, přesto však uzavřel, že dvě sporné platby ve výši 4 000 000,- Kč a 2 600 000,- Kč, které povinná poukázala právnímu předchůdci oprávněné, se předmětných půjček netýkaly, ale byly realizovány z jiného právního důvodu.

Podle § 213 odst. 4 o. s. ř. odvolací soud doplní dokazování o účastníky navržené důkazy, které dosud nebyly provedeny, ukazuje-li se to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci; to neplatí jen tehdy, má-li být provedeno rozsáhlé doplnění dokazování a jestliže ke skutečnosti, jež jimi má být prokázána, dosud nebylo provedeno žádné nebo zcela nedostatečné dokazování.

Ze soudního spisu se podává, že povinná navrhovala důkaz svědeckou výpovědí resp. trvala na výslechu své účetní Ing. K. již u jednání před soudem prvního stupně dne 8. 10. 2010. Soud prvního stupně exekuci zastavil (povinné vyhověl) s tím, že provedení tohoto důkazu považoval za nadbytečné. Odvolací soud, aniž by výslech účetní provedl či se s návrhem jinak vypořádal, dospěl k odlišným skutkovým zjištěním (a právním závěrům) než soud prvního stupně a návrh povinné na (částečné) zastavení exekuce zamítl. V projednávané věci tedy nešlo o doplnění dokazování v potřebném rozsahu, tj. takové doplnění, na jehož základě by bylo lze zvrátit skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně.

Jestliže tedy odvolací soud ohledně dvou sporných plateb učinil odlišný skutkový závěr než soud prvního stupně, tj. že tyto platby nesloužily k úhradě dluhu ze smluv o půjčkách, a nevypořádal se přitom nijak s návrhem povinné na výslech její účetní Ing. K., zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).

S ohledem na ujednání smluvní pokuty v notářském zápisu, jenž je podkladem pro nařízení exekuce v projednávané věci, Nejvyšší soud rovněž připomíná (byť se tato skutečnost netýká přímo namítaných důvodů částečného zastavení exekuce), že v minulosti posuzoval též otázku materiální vykonatelnosti obdobného ujednání (viz např. usnesení ze dne 24. 5. 2012, sp. zn. 20 Cdo 3719/2011).

Protože odvolací soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, postupoval Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř., rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).

V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. února 2013

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D., v. r.
předsedkyně senátu