20 Cdo 3267/2007
Datum rozhodnutí: 04.12.2007
Dotčené předpisy:




20 Cdo 3267/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné A. H., spol. s r. o., proti povinnému Ing. P. H., zastoupenému advokátem, pro částku 50.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn.

73 Nc 3943/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni

z 21. prosince 2006, č. j. 56 Co 666/2006-64, takto:

Dovolání se odmítá.



O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 30. 1. 2006, č. j. 73 Nc 3943/2003-38, (jímž okresní soud provedení exekuce odložil) tak, že návrh povinného na odklad výkonu exekuce zamítl.

Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o.s.ř. ).

Dovolání není přípustné.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.

Podle § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce v jeho taxativním výčtu uvedeno není.

Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani o rozhodnutí po jejím povolení, není dovolání přípustné ani podle § 238 o.s.ř.

Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., upravujícího přípustnost (kromě konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce (písm. c/) ani o jejím zastavení (písm. d/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje (o příklep /písm. e/, rozvrh /písm. f/ ani o povinnosti vydražitele /písm. g/ nejde zcela zjevně).

Přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., na nějž poukazuje dovolatel, jelikož toto ustanovení ji nezakládá samo o sobě pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§ 238a odst. 2 o.s.ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o odkladu exekuce není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde

o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).



Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. prosince 2007

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu