20 Cdo 3244/2006
Datum rozhodnutí: 19.07.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3244/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně


JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) ČR Ministerstvu spravedlnosti, a 2) V. z. p. ČR, o určení nezákonnosti výkonů rozhodnutí a nezákonnosti usnesení nařizujícího zajištění sepsaných movitých věcí ve výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 13 C 42/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 1. 2006, č.j. 21 Co 580/2005-70, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Shora označeným rozsudkem krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 13. 7. 2005, č.j. 13 C 42/2004-59, kterým okresní soud zamítl žalobu o určení, že výkony rozhodnutí vedené u něj pod sp. zn. E 4236/2000 a sp. zn. E 4237/2000 a jeho usnesení nařizující zajištění sepsaných movitých věcí ve výkonu rozhodnutí byly nezákonné. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce se žalobou nedomáhá určení právního vztahu nebo práva, nýbrž určení existence či neexistence právních skutečností, jež však nemá oporu v žádném ustanovení platného práva.


V dovolání jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř. ) namítá žalobce nesprávné právní posouzení věci. Je přesvědčen, že má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť pojistné na všeobecné zdravotní pojištění měl za žalobce hradit jeho zaměstnavatel; násilné vniknutí exekutora do žalobcova bytu a odvezení movitých věcí bylo tedy protiprávní a způsobilo žalobci a členům jeho rodiny psychickou újmu. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Žalovaná 1) se s napadeným rozsudkem ztotožnila a navrhla, aby dovolání proti němu bylo zamítnuto. Žalovaná 2) navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, neboť napadené rozhodnutí nemá podle jejího názoru po právní stránce zásadní význam.


Dovolání není přípustné.


Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.


Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).


Žalobce argumenty ve prospěch názoru, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu zřetelně nepřednesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Je výrazem ustálené soudní praxe, že žaloba o určení právní skutečnosti není žalobou


o určení existence či neexistence právního vztahu nebo práva ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., nýbrž jinou, v ustanovení § 80 o.s.ř. neuvedenou žalobou. Určení právní skutečnosti rozhodnutím soudu však přichází v úvahu pouze tehdy, pokud to zákon připouští, jak je tomu kupříkladu u určení dědického práva podle § 175k odst. 2 o.s.ř., u určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru podle § 72 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů, apod. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 494/2000, a ze dne 7. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 757/2004). Určení nezákonnosti výkonu rozhodnutí nebo nezákonnosti usnesení nařizujícího sepsání zajištěných movitých věcí však vskutku žádný zákon nepřipouští.


Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; žalovaným však ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 19. července 2007


JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.


předsedkyně senátu