20 Cdo 3182/2016
Datum rozhodnutí: 31.10.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



20 Cdo 3182/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. B. , zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, proti povinnému Z. T. , pro peněžité plnění, vedené u soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 142 EX 01503/15, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 3. 2016, č. j. 9 Co 1313/2015-22, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Soudní exekutor Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M, zastavil usnesením ze dne 11. 9. 2015, č. j. 142 EX 01503/15-007, exekuci v plném rozsahu (výrok I.), soudnímu exekutorovi nepřiznal právo na náhradu nákladů exekuce (výrok II.) a současně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III.). Uzavřel, že návrh na nařízení exekuce podle dotčeného exekučního titulu byl podán již dne 3. 11. 2012, byl zapsán pod sp. zn. 26 EXE 5831/2012 a v řízení bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce k vymožení jistiny ve výši 690 000 Kč, avšak návrh na nařízení exekuce pro shodně uvedené příslušenství byl zamítnut. Exekutor proto v souladu s pokynem soudu prvního stupně návrh na nařízení exekuce pro totéž příslušenství z důvodu překážky věci rozsouzené zamítl.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že věcnému projednání návrhu oprávněného na nařízení exekuce pro uspokojení pohledávky vůči povinnému představující smluvní úrok z poskytnuté půjčky ve výši 2 % měsíčně z částky 690 000 Kč od 16. 8. 2011 do zaplacení a sankční úrok z prodlení ve výši 3 % měsíčně z částky 690 000 Kč od 1. 7. 2011 do zaplacení a dalších nákladů exekuce, brání nedostatek podmínky řízení spočívající v existenci věci pravomocně rozsouzené (viz zamítavé rozhodnutí Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 11. 2012, č. j. 26 EXE 5831/2012-13). Okresní soud považoval v této části exekuční titul za nevykonatelný. Přišel-li oprávněný v návrhu i ve svém odvolání s tvrzením, jak bylo příslušenství specifikováno, pak oprávněným použitá citace neodpovídá předkládanému exekučnímu titulu, který tak stále postrádá vymezení přesného obsahu a rozsahu plnění na požadované příslušenství (odvolací soud odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1941/2005, sp. zn. 21 Cdo 2020/2008 a sp. zn. 20 Cdo 2169/2009). Nesouhlasil s názorem oprávněného, že od vydání zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně došlo ke změně právní kvalifikace exekučního titulu v tom smyslu, že i když dříve nebylo možné hledět na něj jako na vykonatelný v části příslušenství, nyní to již lze. I judikatura zmíněná oprávněným stále vyžaduje přesné vymezení předmětu plnění.

Oprávněný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce, zda usnesení soudního exekutora, potažmo exekučního soudu, kterým se exekuční návrh zamítá, představuje překážku věci rozhodnuté. Dále má být jinak posouzena otázka materiální vykonatelnosti notářského zápisu s ohledem na určení doby plnění. Podle dovolatele je z notářského zápisu bez dalšího možné dovodit dobu plnění s ohledem na povahu úroku a sankčního úroku. Z podstaty sjednání úroku v případě půjčky vyplývá, že se platí za dobu, kdy jsou dlužníku poskytnuty peněžní prostředky, tudíž v dané věci má být nepochybně placen od 5. 4. 2011 do zaplacení. V případě sankčního úroku je zřejmé, že jej dlužník byl povinen platit od 1. 9. 2011. K překážce věci pravomocně rozhodnuté odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1088/2006, týkající se zajištění náhradní bytové náhrady. Dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2481/99, podle něhož zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nezakládá bez dalšího překážku věci pravomocně rozhodnuté pro řízení o novém návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí podle stejného exekučního titulu. Jelikož došlo ke změně paradigmatu hodnocení vykonatelnosti notářských zápisů z důvodu (ne)určení doby plnění, nastala v mezidobí vykonatelnost podkladového rozhodnutí. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu a usnesení soudního exekutora zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení .

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen o. s. ř. .

Dovolání není přípustné, protože závěr odvolacího soudu, že ve věci je dána překážka věci rozsouzené, je v souladu s konstantní judikatorní praxí Nejvyššího soudu a není důvod, aby tato otázka byla posouzena jinak (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 970/2014, usnesení ze dne 17. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4288/2008, nebo usnesení ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 20 Cdo 1448/2008). Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2481/99, v projednávané věci je zcela lichý, a uvedená citace je vytržena z kontextu. Nelze totiž přehlédnout, že zmíněné rozhodnutí řeší otázku přechodu práva z rozhodnutí o vyklizení bytu (tj. z exekučního titulu) z nájemce na pronajímatele.

Odvolací soud se též při posouzení otázky materiální vykonatelnosti notářského zápisu s ohledem na určení doby plnění neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a není ani třeba otázku posoudit jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2169/2009, usnesení ze dne 16. 6. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3985/2013).

Nejvyšší soud tedy dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. října 2016


JUDr. Miroslava Jirmanová Ph.D.
předsedkyně senátu