20 Cdo 3160/2006
Datum rozhodnutí: 25.07.2007
Dotčené předpisy:





20 Cdo 3160/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému J. S., pro 49.584,- Kč, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. Nc 4223/2004, o dovolání povinného proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 2. 2004, č. j. Nc 4223/2004-4, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2005, č. j. 12 Co 220/2004-16, takto:


I. Řízení o dovolání proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 2. 2004, č. j. Nc 4223/2004-4, se zastavuje.


II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 3. 2005, č. j. 12 Co 220/2004-16, se odmítá.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud usnesením ze dne 7. 3. 2005, č.j. 12 Co 220/2004-16, potvrdil usnesení ze dne 17. 2. 2004, č. j. Nc 4223/2004-4, jímž Okresní soud v Chomutově nařídil podle platebních výměrů V. z. p. Č. r., O. p. Ch., ze dne 26. 11. 2003, č. 2140303514 a č. 4240303515, k vydobytí pohledávky 49.584,- Kč, pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny, na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora.


Povinný podal dvě dovolání. Prvním z nich, datovaným dnem 17. 6. 2005, odevzdaným k doručení poště 23. 6. 2005 a došlým okresnímu soudu 24. 6. 2005, napadl hodnoceno (v souladu s označením) i podle obsahu usnesení soudu prvního stupně, jímž byla nařízena exekuce. Druhým dovoláním ze dne 19. 2. 2006, odevzdaným k doručení poště 20. 2. 2006 a došlým okresnímu soudu 21. 2. 2006, napadl usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno.


Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále též jen o. s. ř. ).


Usnesení soudu prvního stupně dovoláním úspěšně napadnout nelze. Z ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. plyne, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti tomuto usnesení podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 1, věty první, o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod č. 45).


Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je opožděné.


Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první, o. s. ř.). Podle ustanovení § 57 odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.).


Písemnosti v exekučním řízení doručuje vždy exekutor buď sám nebo prostřednictvím pošty nebo jiné osoby, která provádí přepravu zásilek (§ 56 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákon č. 120/2001 Sb. ); při takovém doručování se postupuje podle občanského soudního řádu (srov. § 10 odst. 1 vyhlášky č. 418/2001 Sb., o postupech při výkonu exekuční a další činnosti). Je-li písemnost doručována prostřednictvím pošty, vyznačí se doručení písemnosti na doručence (§ 50e odst. 2, § 45a odst. 1 o. s. ř.). Náležitosti doručenky pro případ, že zásilka byla uložena a poté vyzvednuta, stanoví § 50f odst. 1, 3 a 4 o. s. ř.


V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu doručen povinnému soudním exekutorem s účinky doručení ke dni 6. 5. 2005. Soud prvního stupně poté povinnému doručil uvedené usnesení opětovně s účinky doručení ke dni 10. 2. 2006. Doručení soudním exekutorem je prokázáno doručenkou (založenou ve spise u č.l. 17) obsahující označení soudního exekutora, doručované písemnosti, adresáta a jeho adresy, doručujícího orgánu, prohlášení doručujícího orgánu, že obálka s doručovanou písemností byla dne 26. 4. 2005 uložena, neboť adresát nebyl zastižen a byla mu zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedl, jméno a příjmení a podpis doručovatelky, která potvrdila uložení písemnosti, prohlášení doručujícího orgánu, že uložená obálka s písemností byla vyzvednuta dne 9. 5. 2005, jméno a příjmení a podpis doručovatelky, která potvrdila, že obálku s písemností doručila příjemci, jméno a příjmení příjemce, kterým byl osobně adresát, a jeho podpis, kterým potvrdil doručení obálky s písemností. Uvedená doručenka tak obsahuje veškeré náležitosti vyžadované ustanovením § 50f odst. 1, 3 a 4 o. s. ř. a dokládá řádné doručení usnesení odvolacího soudu povinnému, které určilo počátek běhu lhůty k podání dovolání.


Pokud soud prvního stupně po takto prokázaném doručení přistoupil k opětovnému doručení rozhodnutí odvolacího soudu, šlo o doručování nadbytečné, které nemohlo mít vliv na běh lhůty k podání dovolání. Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1154/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 1998, pod číslem 5, dovodil, že opětovné doručení téhož rozhodnutí účastníkům novou (další) lhůtu k podání dovolání nezakládá.


Zásilka, kterou soudní exekutor doručoval povinnému do vlastních rukou usnesení odvolacího soudu, byla vzhledem k tomu, že adresát nebyl zastižen uložena 26. 4. 2005 a povinnému byla zanechána výzva, aby si ji vyzvedl. Uložená písemnost se pak považuje za doručenou dne 6. 5. 2005 (§ 50c odst. 4 o. s. ř.). Se zřetelem k tomu, že písemné vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu obsahovalo nesprávné poučení o mimořádném opravném prostředku (postrádalo informaci, že dovolání je přípustné jen za podmínky, že dovolací soud shledá rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 6/2003 pod č. 51), byl posledním dnem lhůty, v níž mohl povinný dovolání podat u soudu, popřípadě k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, úterý 6. 9. 2005 (§ 240 odst. 3, § 57 odst. 2, věta první a druhá, o. s. ř.). Dovolání povinný odevzdal poště k doručení okresnímu soudu 20. 2. 2006, tedy zjevně až po uplynutí dovolací lhůty.


Nejvyšší soud proto dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) jako opožděné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218a o. s. ř.).


O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 25. července 2007


JUDr. Pavel K r b e k , v. r.


předseda senátu