20 Cdo 3132/2009
Datum rozhodnutí: 30.05.2011
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 3132/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci dříve nezletilé oprávněné S. B. , proti povinnému J. B. , zastoupenému JUDr. Milanem Pivovarčíkem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Žižkovo náměstí 7, pro částku 7.200,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 23 Nc 5434/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Brně z 9. 3. 2009, č. j. 26 Co 619/2008-25, takto:

Dovolání se odmítá .

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle § 44 odst. 10 věty druhé exekučního řádu odmítl odvolání povinného proti usnesení z 26. 5. 2008, č. j. 23 Nc 5434/2008-11 (jímž okresní soud nařídil exekuci), s odůvodněním, že námitka splnění dluhu, byť měla být vymáhaná částka zaplacena před zahájením exekučního řízení, není uplatněním skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost podle obsahu podání dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že nemůže akceptovat diskriminaci, ať úmyslnou či neúmyslnou..., kterou oprávněná vůči povinnému činí podáním návrhu na exekuci pro pohledávku, která neexistuje, resp. která byla uspokojena, neboť napadeným usnesením je povinný vázán k zaplacení nákladů exekuce, i když žádná splatná pohledávka oprávněné neexistuje. Soud totiž může, avšak nemusí při případném zastavení exekuce rozhodnout podle § 271 o. s. ř. Mělo-li by se zjišťování případného splnění dluhu přesunout až do fáze řízení o zastavení exekuce, napadené usnesení by nabylo právní moci a povinný by musel náklady exekuce zaplatit. Podle jeho názoru tedy odvolací soud měl přezkoumat odvolání v plném rozsahu a na základě správně zjištěného skutkového stavu - že totiž bylo dlužné výživné zaplaceno 9. 5. 2008, zatímco návrh na nařízení exekuce byl podán až 19. 5. téhož roku - měl usnesení soudu prvního stupně zrušit; neučinil-li tak, je jeho právní posouzení věci nesprávné (povinný přitom ohlašuje všechny tři dovolací důvody, tedy podle § 241a odst. 2 písm. a) i b) a odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu usnesení (a o takové posuzováno obsahově jde, byť je formálně vyjádřeno odmítajícím výrokem podle § 44 odst. 10 exekučního řádu /srov. bod XI. stanoviska k výkladu exekučního řádu, sp. zn. Cpjn 200/2005, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4, ročník 2006, pod poř. č. 31/) odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel kdy by samotná vada podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).

Dovolatel napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí dosavadní judikatury.

Podle ustálené soudní praxe zánik vymáhané pohledávky (v důsledku započtení vzájemných pohledávek, či splnění jiným způsobem) nepředstavuje skutečnost ve smyslu § 44 odst. 10 exekučního řádu (ve znění účinném do 30. 9. 2009) pro nařízení exekuce rozhodnou; soud v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného, že exekučním titulem přiznané právo není splněno (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981 Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod č. 21). Taková okolnost může být významná a přísluší o ní rozhodovat pouze v řízení o zastavení exekuce (srov. § 268 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 exekučního řádu). Závěr odvolacího soudu, že ve stádiu nařízení exekuce se touto námitkou zabývat nelze, je tudíž s touto ustálenou soudní praxí v souladu. Nedůvodný návrh na nařízení exekuce se promítne při rozhodování o nákladech exekuce.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. května 2011


JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu