20 Cdo 3088/2012
Datum rozhodnutí: 30.01.2013
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




20 Cdo 3088/2012

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. v exekuční věci oprávněné Modré pyramidy stavební spořitelny, a. s., se sídlem v Praze 2, Bělehradská 128/222, identifikační číslo osoby 60192852, proti povinnému S. S. , zastoupenému JUDr. Annou Dvořákovou, advokátkou se sídlem v Humpolci, Máchova 1522, za účasti vydražitele SYNCOS LAB, a. s. , se sídlem v Hodoníně, Legionářů 1501/4, identifikační číslo osoby 27223876, pro 90.557,88 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 0Nc 5088/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze 4. 11. 2010, č. j. 17Co 230/2010-36, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. 2. 2010, č. j. 085 EX 1626/05-336, jímž soudní exekutor udělil vydražiteli příklep na poloviční spoluvlastnický podíl k tam specifikovaným nemovitostem. Dospěl k závěru, že exekutor nepochybil, pokud dražbu dne 24. 2. 2010 provedl přesto, že věděl, že dne 17. 2. 2010 povinný podal návrh na zastavení exekuce. Exekutor si totiž sám správně před zahájením dražebního jednání vyhodnotil návrh povinného jako zjevnou obstrukci, a tedy nedůvodný, jelikož i samotná tvrzení v něm obsažená byla k zastavení exekuce zcela nedostatečná ; jeho předběžný závěr pak odpovídal i meritornímu usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 9. 4. 2010, č. j. 0Nc 5088/2005-128, potvrzenému usnesením Krajského soudu v Hradci Králové z 12. 7. 2010, č. j. 17Co 226/2010-143, jímž byl návrh na zastavení exekuce zamítnut. Odvolací soud neshledal žádné vady ani při přípravě dražby; dražební vyhláška byla vydána po pravomocném určení ceny dražených nemovitostí, řádně a včas doručena účastníkům a vyvěšena na úřední desce soudního exekutora, a obsahovala všechny zákonem předepsané náležitosti. K závěru o porušení zákona při provádění dražby nemohlo vést ani tvrzení povinného, že část dluhu splácí a že se chtěl před dražbou s exekutorem na dalších splátkách dohodnout, ani skutečnost, že soudní exekutor v počáteční fázi exekučního řízení jednal s M. H. jako s obecnou zmocněnkyní povinného; tato okolnost nebyla ani vadou řízení, pro niž by se povinný nemohl účastnit dražebního jednání (usnesení soudního exekutora z 10. 12. 2009, č. j. 085 EX 1612/05-286, o odročení dražebního jednání na den 24. 2. 2010 si jeho zmocněnkyně vyzvedla na poště dne 13. 1. 2010, což povinný ostatně ani nepopírá).

Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že soudní exekutor nepostupoval v souladu s ustanovením § 58 odst. 1 exekučního řádu, když mimo to, že povinný pohledávku oprávněné řádně splácel, nepoužil pořadí zákonem stanovených způsobů pro vymožení předmětné pohledávky. Soudní exekutor přímo vydal exekuční příkaz na prodej spoluvlastnického podílu, i když věděl, že pohledávka je splácena, a v hrubém nepoměru s výší pohledávky nařídil její uspokojení prodejem spoluvlastnického podílu nemovitosti (správně nemovitostí), jehož hodnota výši vymáhané pohledávky podstatným způsobem převyšovala. V dovolání dále navrhuje přezkoumat názor odvolacího soudu ohledně osoby zmocněnkyně M. H. V., jelikož trvá na tom, že této osobě neudělil plnou moc k zastupování dražebního jednání.

Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 odst. 3 o. s. ř.); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

Podle § 241a odst. 4 o. s. ř. nelze v dovolání uplatnit nové skutečnosti ani důkazy ve věci samé.

Povinný tím, že v dovolání namítá pochybení soudního exekutora v jeho postupu při provádění exekuce, jejž kvalifikuje jako postup v rozporu s ustanovením § 58 a násl. exekučního řádu, tedy nedodržení zákonem přepsaného pořadí jednotlivých způsobů provádění exekuce, vymezuje dovolací důvod, který v odvolacím řízení neuplatnil, v důsledku čehož se jím odvolací soud ani nemohl zabývat. V odvolání pouze namítá, že dražební jednání dne 24. 2. 2010 nemělo proběhnout, protože dne 17. 2. 2010 podal návrh na zastavení exekuce, o čemž soudního exekutora informoval, že od roku 2006 dluh oprávněné splácí a měl vůli dluh po dohodě s exekutorským úřadem splácet i nadále, a že na exekutorově vyrozumění o výši zůstatku dluhu byla jako obecná zmocněnkyně uvedena M. H, které však plnou moc neudělil. Z uvedeného plyne, že povinný v dovolání v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o. s. ř. uplatnil novou skutečnost, jež nemohla být a nebyla předmětem odvolacího řízení, v důsledku čehož nemůže být předmětem ani přezkumu dovolacího, jelikož na posouzení této skutečnosti napadené rozhodnutí nespočívá.

K založení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není způsobilé ani opakované tvrzení, že na exekutorově vyrozumění o výši zůstatku dluhu byla jako jeho obecná zmocněnkyně uvedena M. H. V., kterou však povinný k zastupování nezmocnil, neboť ten nikdy v celém průběhu exekučního řízení nezpochybňoval doručení usnesení o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora, exekučního příkazu na prodej spoluvlastnického podílu, usnesení o určení ceny nemovitostí, usnesení o nařízení dražby dražební vyhlášky, jemu jako účastníku řízení. Z obsahu spisu přitom jejich nedoručení nevyplývá; navíc je uvedená vada řízení, i kdyby existovala, napadnutelná jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž je však viz výše k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý.

Protože vzhledem k výše uvedenému je namístě závěr o nedostatku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI zákona č. 120/2001 Sb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2013

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu